Ve zkratce:

• termín: 4-12.7.2020
• lokalita: vyzkoušená chalupa s přilehlou loukou v Karlovických Svatoňovicích
• velitel akce: Pavlos, kterého lze jenom chválit
• účast: 62 hlav lidských (letos bez hlav psích)
• počasí: střídavě deštivo a to až tak, že lezení tím bylo značně ovlivněno a do popředí pohybových aktivit protlačila se kola a pěší vycházky po okolí
• vitamíny: 3 bečky + 2 basy lahváčů, víno, .. a ještě nějaké nepodstatné výše % alkoholy
• ztráty: uvařené čerpadlo + polámaný croozer
• zisky: spousta společných zážitků + nějaké skalní skalpy

Pokračování textu Letní sedmihorské písky – červenec 2020 →

Je to haluzář ten Vahoš a my s ním. Zase mu to počasí převážně vyšlo a to přesto, že naše putování po hřebenech Malé i Velké Fatry (21-23.2.2020) připomínalo Shackletonovu výpravu na Jižní pól alpským stylem, jaký byl fučák. Naštěstí v pátek podstatně syplo, takže sobotní výstupy a sjezdy byly grandiózní, přičemž v neděli, po nočním dešti, to všechno vzalo za své. Prostě naplánované to bylo jak útok na himálájský kopec.

Spaní Honza zajistil, jako v minulém roce, na chatě Monika ve Vyšnej Revúci (12,5euro/hlava), což je parádní východiště, mj. stále ještě vybavené skleničkami na víno a biliárovým stolem.

V pátek jsme se zlehka rozehřáli na Velké Rači, když jsme vyběhli sjezdovku, navštívili Karolka, který zrovna horskoslužebníkoval na horní stanici lanovky Lalíky a pokračovali po hřebenu do polské horské chaty pod vrcholem, abychom okoštovali vychvalované teplé „pivo“. Padaly vloky jak pětikoruny, do toho vítr, že zastavili lanovky a lyžaře poslali domů, prostě podmínka jak z filmu od Antarktídy.

Sobota ráno je jak z pohlednice. Dosáhli jsme plného stavu 20ti skialpníků, kteří, poté co se skoro ušlapali v kuchyni, rozdělili se do několika skupin na několika tůrách, nejspíše proto aby se zamezilo ucpání hlavního hřebene. Nevím co se dělo jinde, proto zde prezentuju jen zážitky z našeho 25km kolokruhu z Vyšné Revúce po zelené Suchou dolinou na Krížnou a po hřebeni dále na Ostredok, Chýžky, Ploskou a samospádem do V. Revúce. Ranní pohlednicové počasí přešlo během našeho výstupu v korektní vychřici, branná hodnota vycházky tak významně stoupla. Byli i tací, kteří se svou vahou nemohli měřit s přírodou, museli ustoupit do nižších pater na variantní tůru a hřeben přenechat hmotnějším jedincům. K pozdnímu odpoledni se počasí vyspravilo, svět se stal hezčí až tak, že byly vidět i Tatry a Fatry okolo. Třešničkou dne pak byl ten nekonečný sjezd v prašanu z Ploské (1532m/m) po žluté téměř až do postele (740m/m), který jsme si všichni neskutečně užili. Jak se s tím tak zpězně uvažuju, tak jen tato procházka, ve které bylo běžkování, přelézání polomů, brodění potoka, vichřice, 1400m převýšení, ale i slunéčko… by stála za zopakování až budou lepší podmínky – to pak bude ráj (klidně i na jednodenní otočku z OV). sobotní trasa + statistiky zde

vídeo – vichřice pod vrcholem Krížne 

vídeo – odměnový vánek na Ploské

Společenský program v páteční a sobotní večer proběhl neorganizovaně, dokonce se prý slavili i nějací Petrové. Podrobnosti nemám neb jsem se jako introvert zúčastnil jen komorního halekání v uzavřené skupince okolo kytarové Šárky (zde bych rád poděkoval přítomným, že mě nechali zpívat, protože doma je mi to důrazně zapovězeno, jak prý hrozně to zní).

Finální hodnocení celého výletu na adresu Honzy snese jen slova chvály a uznání. Neumím být tak stručný a výstižný jako můj pracovní kolega Radůz, který se akce zúčastnil a myslím to trefně vyjádřil: „Dik, ze jsi me vzal, zazitek uzasny a velky !!! 😊“

Takže HONZO, díky, že jsi nás vzal, zazitek uzasny a velky!!!

Motto: Je to vyfúkané, vyfúkané, ……………… až na travu je to místama vyfúkané. (dokáže docenit jen halekací skupinka)

konec hlášení
JB

Tradiční Paprskovo – Petříkovské běžky proběhly!

Běžet jsme začali ve slavný odchodový den kdy to Angláni definitivně zabalili – tj. 31.1.2020 a skončili v neděli,  kdy už bylo po všem. Akce se zúčastnili 3 oddíločlenové a můj přespolní syn, což lze bez nadsázky označit za bídu bídoucí. Vůbec to nechápu, protože kdo to myslí s lezením vážně měl by využít každou příležitost a potrápit srdce, ramenní pletence a zbytek organismu, což Paprsek zpravidla zajistí měrou vrchovatou.

Fakt je, že předpověď slibovala nadlimitní theploty a konve vody, ale jsme se nedali zastrašit a dobře udělali. Na to jaká je to letos sněhobída, jsem byl příjemně překvapen kolik je na Paprsku sněhu a naběhané km (28 + 29 + 14 – nastoupáno v součtu 1504m) svědčí o tom, že se to dalo. Ty slibované konve přišly jen v noci na neděli a tak nás ráno čekalo zajímavé ledobruslení  z Petříkova na Císařskou boudu, dále už sněžilo. Pěkně jsme si užili i větr, který nás chtěl v pá + so uletět, ale občas to zachraňovalo slunko, přestože na xichto spálení to nebylo. Jedlo, spalo, pilo a povídalo se na Polárce od Honzy z Č.Třebové, který je strašně dobrý člověk a mám to tam rád.

Konec hlášení v českém jazyce.

JB, ráno před šichtou.