Archiv rubriky: Oddílové akce

Tady budou Příspěvky s názvy podle akcí, kam budou mít přístup jejich organizátoři a budou tam psát podrobné info

Valná hromada HO START 17.1.2020

Hola héj bando šplhavá!

Výročka proběhne v pátek 17. ledna 2020 od 17:00 hod v restauraci Tenisový klub Kubáň v Ostravě Porubě, Slavíkova 6195 (za prodejnou Lídl).

Účast všech členů oddílu nutná.

Účast čekatelů na členství z loňska, kteří budou na výročce přijati za řádné členy, rovněž nutná.

Účast nováčků, kteří se chtějí zařadit mezi čekatele na členství, taky nutná.

Kdo máte nějaké fotky nebo video, přineste! Po schůzi můžeme promítat.

Program:

  1. Zahájení VH
  2. Kontrola usnášení schopnosti
  3. Složení VV, návrhy na změny
  4. Představení nových členů oddílu a adeptů na členství
  5. Zhodnocení akcí za rok 2019
  6. Zpráva o hospodaření za rok 2019
  7. Návrh rozpočtu na rok 2020
  8. Plán akcí na rok 2020
  9. Oddílové soutěže pro rok 2020
  10. Vyhlášení vítězů odd. soutěží za rok 2019

Po ukončení oficiální části VH proběhne promítání fotek z akcí + pohoštění.

Machův memoriál XIX. ročník – Lysá hora 23.-24.12.2019

Hola héj partičko šplhavá!

Na vědomí se dává, že 19. ročník Machova memoriálu proběhne tradičně na Lysé hoře. Sejdeme se 23.12. v předvečer Štědrého dne v Maratonu na vrcholu Lysé, sraz mezi 18:00-19:00. Posedíme, pokecáme a pak hajdy ven do sněhu na kutě, abychom společně ráno přivítali vánoční sluníčko.

Letos je tam nová provozní, která slíbila, že jídlo a pití bude, akorát novinka – chtějí 250,-/hod za prodloužení otevíračky po 20:00. Takže např. do 22:00 je to za 500,-, déle bych to neprotahoval. Takže počítejte s tím, že se na to složíme. Kdo si domluví delší otvíračku, platí si ji sám 🙂

Těším se na vás!
Mach

podzimní LEONIDIO – říjen 2019

Pro letošní prodloužení léta bylo vylosováno Leonidio.  Popisovat oblast nemá smysl. Kdo neviděl, neuvěří, kdo viděl, nezapomene. Výletu se zúčastnili 4 nejlepší plánovači, totiž ti, kterým ještě zbyla dovolená = oba Nováčci, Milka Tzambika a JB.  Spaní v soukromí v Poulitře za 10 eurochechtáků/hlava/noc jsme v ½ pobytu museli vyměnit za jiné, když se do přízemí nastěhovala skvadra polských nájezdníků, kteří křepčíce do brzkého rána nedovolili nám zrelaxovat unavené organismy. Pomohli jsme si o dvě ulice vzdáleným Katarina ubytkem za 12,5 eurokorun, kde kromě božského ticha majitelé poskytují i dokonalou pánev, ½ komárů, zahrádku s živým kořením a společenský stůl pro noční večery rámovaný olivovníkem.

Přestože termín 19. – 30.10.2019 nevypadá hrozivě, 25C ve stínu a 100C na slunku (v celém průběhu) nám dovolilo šplhat jen stinné sektory. Protože zbytek lezeckého lidstva lokalizovaný v Leonidiu to měl podobně, bylo v některých sektorech poměrně našlapáno. I proto jsme podnikli odvážný (a naivní) pokus v centrální hoře nad Leonidiem – s. Douvari, ale po třetí cestě jsme konstatovali, že tolik utrpení si nezasloužíme, takticky jsme ustoupili do vyhřátého moře a další experimenty zanechali jiným pionýrům.

Od našeho posledního pobytu vrtači významně pokročili, bylo proto rozhodnuto zakoupit nový návod ke hře. Nelze jinak než velebit kvalitu s jakou je tento sestaven a tak se plánování stalo Novajdovi večerním koníčkem. Jelikož stinných sektorů je omezený výběr a lehčích cest je tam nějak méně, neměl to jednoduché!  Je to ale starý vlk a svěřený mu úkol ustál bez ztráty reputace. Odnesly to jen lehce holky, které bych vyhlásil za největší práskače akce protože se dostávaly na/nad své lezecké maximum častěji než by si asi přály, zatímco my s Petrem jsme to lezli s rozumem, prostě tak abychom se neuštvali. Na netu jsem objevil i dva nové sektory, které nejsou v pořízeném průvodci. Kvůliva koupání jsme se třepali 1,5hod/64km na s. Balogeri (vyboltovaný před 5 měsíci) spadající pod oblast Kyparisi. Odměnou nám byla osobní pláž karibského typu v modifikaci limestone bez palem a parádní neskutečně ostrý sektor, o který jsme se dělili jen s jednou anglickou dvojkou.

Z Itineráře je patrno, že jsme furt někde viseli – poměr cena/výkon/výlet tak byla opravdu vysoká.  Jelikož se po mě kromě vaření a lezení nic jiného nechtělo, hodnotím tuto vycházku jako velmi vydařenou. Cestovní kancelář HP se opět vytáhla, příště jedu znovu.

JB v.r. , v českém jazyce s diakritikou

Pozn. Kdo se dočetl až sem, zaslouží si i obrázky pod finanční rozvahou – v mobilu / tabletu je to nějaké polámané a obr. se zobrazí až po kliknutí do bílého pole. Údělem stinných sektorů je fakt, že z nich vycházejí barevně mizerné obrázky a ani zde tomu není jinak.

ITINERÁŘ:
  • So – přílet do Athen 14:20, Poulithra ubytování 20:30, včetně velkého nákupu
  • Ne – s. Sala, 15min za s.Twin caves. Těžký Rakosyllektis, lehčí Demena Heria.
  • Po – s. King of thrones. Těžká Tsoutsouni + lehčí cesty vpravo od ní.
  • Út – s. Sabaton, olivové terasy. Krásná White death, pěkná diagonální Welcome morgentau – PN nástup přes olivovník,
  • St – s. Skiadnikadniko – pěšky cca 25 min od auta (v horách nedaleko kláštěra Elona), ukloněné plotny, lehčí lezení
  • Čt – s. Balogeri, 1,5 hod cesta. Nádherná pláž, ½ roku starý sektor 5 min od moře, žiletkové lezení – zážitek
  • Pá – s. u kláštera Saint Nikolas, JeMenFous – hodně těžké 6c+, c. Kifinas – semi-tradic- 5c+6b 50m – koutové lezení, 7m odlezy, bez dojištění byla kravina do toho nalízat a byl jsem hodně rád, že jsme oba zdraví dole
  • So – s. Douvari, 3 cesty, šílené vedro, pak koupání
  • Ne – s. Kapsala, v centrální části dlouhatánské lehké 40m 6ačka, pravá část těžší 7a-c, na konci pak lehčí prošplhané 6a-c
  • Po – s. Mars, sektor našlapaný k prasknutí. Parádní tři cesty vlevo od krápníků (40m 6c+ Supernova) + jedna krápníková (Sinter symphony), pak přesun na nedaleký s. Jupiter – hromada těžkých cest 6c a výše, ale zdá se, že velmi pěkných. My – těžší dvoudélka 6a+ 40m – Astir
  • Út – s. Sabaton, tři poslední cesty na konci sektoru vpravo, odjezd do Athén, poslední noc v městě Markopoulos, 5 min od půjčovny
  • St – Athény, odlet v 9:30 do Krakova – 13:30 příjezd do Ostravy

    FINANČNÍ ROZVAHA:
  • Letenky + 4x20kg spoluzavazadla – 14000,-
  • Půjčovné vozu – Centauro 10min. od letiště s odvozem bez problémů. Osobní Peugeot se spoustou místa s full pojištěním – 4260,-
  • Ubytování Poulitra Beach, 6 nocí – 6120,- / Ubytování Katarina, 5 nocí – 5100,- / Ubytování Markopoulos, 1 noc – 1394,-
  • Dálnice Řecko – 484,- / Dálnice Polsko – 250,- (v Řecku najeto – 854km) / Benzín celkem – 2236,- / Parkovné na letišti – 860,-
  • Jídlo – 7600,-
  • 11 nocí — Suma – 42304/4 = 10 576 na hlavu. Slunce a dobrá nálada zdarma.
  • Stěna a bouldrovka 1.10.2019-30.4.2020

    Hola héj bando šplhavá!

    Na vědomí se dává, že od října začíná oddílová:

    1. Stěna. Tendon Hlubina, každý čtvrtek od 18:00. Podmínky jako loni, dokud se nedostaví další část stěny. Pak bude mírná změna v doplatku
    2. Bouldrovka. Tendon Blok, každé pondělí. Podmínky jako loni.

    Takže první stěna už tento čtvrtek 3.10. a první bouldrovka příští týden v pondělí 7.10.

    Mach

    Podzimní skalky – Sekaniny + Salamandra – září 2019

    Podzimní lezení, jako obvykle Petrem Čenžákem skvěle zorganizované, proběhlo o víkendu 38 týdne. Kousek za Prievidzou, blízko pradávného Vtáčníka, místní borci zušlechťují přírodu pro lezecký národ a daří se jim to na velmi vysoké úrovni.  Výsledkem jsou nejen skvěle zajištěné cesty v obtížnostech od procházek až po vážné linie, ale je třeba vyzdvihnout i infrastrukturu. Orientační cedule k sektorům, vyčištěné nástupové/dopadové plochy, zajištěné stezky,… musely dát strašně práce. Celé to cizelují slušní průvodci na web stránkách , …..,,  prostě děcka, mi se tam líbilo úplně fšechno. Navštívil jsem sektory Sekaniny, Salamandra no a zdaleka jsem nevyčerpal zdejší potenciál. Ve stěnách od 20 do 40m  je nasekáno ještě tolik linií, které bych si rád vyběhnul, že tuto oblast ukládám do mozkovny s přívlastkem NAVŠTÍVIT ZNOVU. Jedinou zákeřností je vzdálenost od baráku, za 3 dny jsme najezdili 440km, takže na otočku to néni. Materiálem ke šplhání je příjemný andezit, který v porovnání s mnohde oklouzaným vápencem parádně drží. Rosničky věštily slunečno a jsem doufal, že hora bude příjemně nahřátá, jelikož tento šutr má schopnost dobře akumulovat teplo, ale všechno bylo jinak.  Na Salamandře nám slunce odešlo odhadem kolem 12té za kopec aniž by přes ty stromy něco ohřálo, takže jsme svá těla (ještě v letním režimu) zahřívali jak se dalo a Béďovo čopice rozhodně nebyla jen módním doplňkem. Zde vsuvka – jsou tací, kteří běží jen v jednom režimu – zimním, takže Kapušák nebo Adam chrochtali blahem,  zatímco my ostatní se balili do péřovek. Na Sekaninách to bylo lepší.  Utekli jsme k věži, co na ni vede cesta Hrana Vtáčnika (mimochodem velmi povedená), kde se slunko prodralo skrz vegetaci a dalo se tam slušně přežít. Hlášení z bunkru bylo negativní – zima jak ve Finsku, prostě je to letní sektor.

    Jak tak zpětně hodnotím ubytování, jsem rád, že Petrovi nevyšla ta zamýšlená chata Smrečina přímo pod skalama. Kemp Pacho nám mimo komfortního zázemí ve srubech nabídl i tolik potřebné slunko, kterým jsme odpoledne vyhřívali vychlazené organismy, což by v lese ukrytá Smrečina neposkytla. Navíc je to v doletové vzdálenosti od Prievidze a tím i blízko Bojnice, což pro nelezce nabízí slušný program na 2 dny.  Děcka měla také větší prostor na lumpárny (a dospěláci kolibu hned u postele) a tak si myslím, že všichni museli být nad míru spokojeni.

    Závěrem: Petr to přichystal ještě v pracovní době. Včil, když je na rentě, bude mít každý jeho den o 9 hodin více! Pokud se to znásobí 251 (pracovních dnů v r. 2020) = 2259 hod = bude mít o 94 dnů delší rok z čehož vyplývá, že se máme na co těšit 😊.

    Na úplný konec ještě pronikavý křik malého Vaška O., který mi letěl kolem ucha a úplně mě položil – “mamíí, mamíí, INGRÍÍÍÍD!!”

    JB, vlastní rukou.

    Celoroční soutěž – průběžné výsledky září 2019 (včetně)

    Vyzývám zúčastněné, aby se zamysleli a dodali své výstupy za chybějící měsíce – blíží se finále. Průběžné výsledky (při zohlednění věkového handicapu) vypadají následovně:

    • 1 – Marťa Kobelová / Petr Mareš
    • 2 – Milice Čenžáková / Jiří Běnek
    • 3 – Kača Macháčková / Petr Čenžák

    Detaily najdete níže v přiložených tabulkách po rozbalení celého příspěvku.

    Celoroční soutěž_detailně_září

    Celoroční soutěž_průběžné výsledky_září

    Poslední slanění Rábl 15.-17.11. 2019

    Hola héj bando šplhavá!

    Poslední slanění proběhne jako každoročně na Rabštejně a to v termínu 15.11.-17.11.2019.
    Informace k ubytování
    Pokoj č.1: 2+2 lůžka
    Pokoj č.2: 2 lůžka 
    Pokoj č.3: 6 lůžek 
    Pokoj č.4: 5 lůžek 
    Pokoj č.5: 5 lůžek 
    Pokoj č.6: 6 lůžek 
    Pokoj č.7: 2 lůžka 
    Co se týče kódu k závorám, tak závora bude zvednutá a nebudete nic potřebovat, v pohodě projedete.

    Dvoulůžkový pokoj s vlastním sociálním zařízením se snídaní: 550 Kč osoba/noc

    Bez snídaně: 500 Kč osoba/noc

    Vícelůžkový pokoj bez sociálního zařízení (sociální zařízení v patře u pokojů) se snídaní: 400 Kč osoba/noc

    Bez snídaně: 350 Kč osoba/noc

    Můžete se začít hlásit přes mail anebo mi zavolejte 720 983 035.

    Na všechny se už teď těším.

    Ingrid

    ARCO – ferratový výlet – červenec 2019

    Dlouho jsem se s tím přemýšlel, zda to sem napsat. Protože ferraty mají s lezením podobný vercajk, směr pohybu, výletu se zúčastnila část členstva a konalo se to v Arcu, tak padlo rozhodnutí to sem prsknout. Třeba to bude inspirací pro čistokrevné lezouny, kteří by chtěli své blízké nelezouny protáhnout vertikálama, aniž by je přespříliš trápili samotným visem za nehty.

    Lago di Garda – Arco bylo záložní variantou za Dolomity, kde se dalo podle předpovědi, tak akorát koupat. Přestože to od Dolomit není vzdušně daleko, je to unikátní destinace, která se podnebím spíše blíží tomu přímořskému a významně se liší od vnitrozemí. Mimo lezení, dají se tu provozovat v podstatě všechny outdoorové sporty, vyjma lyžování, a tak je to vhodné místo i pro kombinované páry lezeček a nelezců př. lezců a nelezeček.

    Takticko-technické údaje:

    Termín 13-21.7.2019, cesta 960km – 13 hod. Výletníci: rodiny Milkovic, Vahošovic, Běnkovic, jarOmírové + Radka. Spaní – klidný camp Arco s parádním 50m baseinem (v ceně) nedaleko starého centra – 13,9e/stanové místo (vlezou se 2 rodiny) + 10,7e/hlava/noc.

    Via Ferrata Fausto Susatti – vyhlídková celodenní procházka z městečka Biacesa (400 m/m) s paradními výhledy na jezero, město Riva de Garda a okolní kopce. Technicky nenáročná, první vyvrcholení nastane na vrcholu Cima Capi (909 m/m), druhé pak na Cima Rocca (1090 m/m). Kolenáři ocení na sestupu hůlky.

    Následující dopoledne pršelo tak jsme si pospali a druhou polovinu dne věnovali poznávání okolí – prošli jsme si neskutečnou vesnici Borgo Medievale di Canale, pošplhali nedokončenou ferrátu u vesnice Ballino, oběhli Lago di Tenno a podívali se do citrónového města.

    Via Ferrata Ernesto Che Guevara – náročná odtučňovací procházka na vrchol Monte Casale (1632 m/m).  Je to stráášně dlouhé s převýšením 1200m. Technické problémy nejsou, zajištění i postupové body zaslouží nejvyšší uznání. Pokud si to chcete opravdu užít, pak doporučuju nastoupit, jako my, kolem 7:30 v opravdu pěkný den, kdy se teplota vyšplhá k 32C.  Celé je to pořád na slunci, takže se navíc vlečete jako velbloudi s hromadou vody, bez které tam vyschnete a už vás nikdo nikdy neuvidí. Sestup je také výživný, kdo má blbá kolena a neumí chodit pozpátku jako rak, bude bědovat.

    Via Ferrata  Rio Sallagoni – průchod úžasnou soutěskou, bez stoupání, bez spalujícího slunce, bez náročných pasáží = jen samá pozitiva. Je to takový canyoning ovšem bez plácání se ve studené a mokré vodě s dvěmi lanovými mosty. S tím jak je tam pořád vlhko, neveselo a truchlivo, je to úplně jiný svět – rostou tam jiná kvítka, žijou tam jiní hmyzáci a obratlovcové. Přestože to nebylo dlouhé, silně doporučuji, moc se mi tam líbilo.

    Via Ferrata Sentiero Contrabbandieri – Massimo Torti –  procházka traverzovou nad jezerem Garda vysekanou stezkou. Technicky náročnější úseky jsou zajištěné lanem/lankem (místy dost mizerným – rozpleteným) a to byla jediná místa, kde jsem se psychicky uvolnil. Jinak jsem se furt bál, že někdo sletí na nejištěných pasážích, protože chyby se tam netolerují a jsou fatální. Po trase jsou nýty a dá se jistit vlastním lanem, ale je to dlouhé a zdaleka ne všechno jsme v 11 lidech jistili, protože jinak bychom tam strávili 2 dny. Pro lezce, kteří jsou zvyklí pohybovat se na hraně je to v pohodě, běžný turista tam nemá co dělat. Celkem se divím, že to nezavřou i s ohledem na frekventovanou cestu pod ferratou, která je ohrožena padajícím kamením.

    Via Ferrata Colodri – hned nad kempem Arco, krátká spíše zahřívací nebo dochlazovací procházka. Víc nevím, nešel jsem. Místo toho jsme si s Vahalíkama užívali ½ dne seriózního lezení po skle v nejbližším možném sektoru u města Nago.

    Na závěr bych celou akci zhodnotil jako velmi povedenou taškařici o jejíž průběh a úspěch se lvím podílem zasloužil Omír a patří mu za to poděkování. Přestože jsem na ferraty před časem zanevřel (kvůliva návalů sebevrahů, kteří svým počínáním ohrožují nejen sebe), musím je rehabilitovat – má to něco do sebe (když se tam nemotaji ti chujopletové).  Napřesrok by stálo za zvážení udělat ty Dolomity, které letos nevyšly. Co vy na to?