Letos jsem pro tradiční skialpovou výpravu vybral novou destinaci – Boudu Yetti v Obřím dole v Krkonoších. S tím, jak přibývaly informace o ubytování (zejména o jeho „autentičnosti“), jsem měl lehké obavy, jestli se vůbec někdo přihlásí. Nakonec nás bylo krásných šestnáct včetně rodinných příslušníků. Tedy mělo být. Ingrid těsně před odjezdem onemocněla, takže finální počet se ustálil na patnácti otužilcích.
Většina dorazila už ve čtvrtek večer, zbytek v pátek a sobotu. My jsme si se Šimonem cestu lehce okořenili – jeho auto se rozhodlo vstoupit do nouzového režimu a chvíli to vypadalo, že budeme testovat skialp už z parkoviště. Nakonec jsme k chatě stoupali s čelovkami, batohy a plnou polní tři a půl kilometru převážně liduprázdným Obřím dolem. Romantika jak z katalogu. Jen o něco víc zadýchaná.
V boudě nás přivítaly poctivě vymražené pokoje, takže první týmová aktivita nebyl briefing, ale závod v zatápění. Každý bojoval za svůj pokoj. Přesto nás čekala noc, kdy se péřovka a čepice staly povinnou výbavou i pod peřinou. Minimálně u nás v pokoji Kuchyň to tak bylo. Otužování zdarma.
V pátek ráno jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna vyrazila Modrým dolem na Výrovku, Luční boudu, Sněžku a přes Růžovou horu zpět do Obřího dolu. Druhá skupina stoupala Obřím dolem přes Luční boudu na Sněžku a zpět se vracela trasou první skupiny. Počasí bylo téměř pohádkové – slunečno, jen vítr nám občas připomněl, že jsme v Krkonoších, ne u moře.
V sobotu jsme si trasy prohodili, jen jsme tentokrát vynechali Sněžku. A dobře jsme udělali. Na hřebenech vládla bílá tma a vítr foukal tak, že by psa nevyhnal. Pokud by tedy nějaký pes vlastnil skialpy.
Sobotní večer jsme se všichni sešli v horním pokoji Goráč, protože tam bylo – světe div se – nejtepleji. Společně jsme tak zakončili dva vydařené dny v Krkonoších, plné sportu, větru, zimy a dobré nálady.
V neděli proběhl úklid chaty a za deště jsme sjížděli do Pece k autům. Cestu dolů nám zpestřil místní chatař, který během našeho sjezdu pohotově posypal cestu štěrkem. Trocha adrenalinu na závěr nikdy neuškodí.
Všem zúčastněným děkuji za skvělý víkend.
A příště možná přibalíme ještě jedny ponožky navíc.
Honza