Archiv rubriky: Foto galerie

Ohlédnutí za zimou: 6.-14.3.2026 Grövelsjön – Grøvelsjøen naturreservat (Femundsmarka nasjonalpark)

Ve složení náčelník „Helmut“, lékárník Tomáš, Pavlos a Šimon jsme vyrazili po 5ti letech na další skandinávskou výpravu na běžkách. Tentokrát jsme vybrali jako startovní bod obec Grövelsjön ve Švédsku blízko u hranic z Norskem, a to hlavně kvůli celním povinnostem a pašování lihovin 😊. Odjezd z Ostravy v 17:30 v pátek 6.3. Tam i zpět jsme jeli autem, vzdálenost od ČR je cca 2300 km a s přestávkami trvala jízda asi 26 hodin. Příjezd na místo v sobotu 7.3. okolo 18 hod. Nálada ve voze byla výborná, cesta příjemně odsýpala a vždy alespoň jeden účastník mohl řídit 😊

V plánu bylo ujet (ujít) cca 120 km na běžkách, trasa vedla národními parky Grøvelsjøen (SWE) a Femundsmarka (NOR), se spaním ve stanech (1x v chatě bezplatně). Profil trasy: hory, zamrzlá jezera, ostrůvky. Z cca 90% po značených zimních cestách, 10% mimo značení cestou nejmenšího odporu. Sněhu bylo hodně, teploty ovšem přes den kolem 0oC a tepleji, v noci mírné mrazy.

7.3. (sobota) příjezd na místo (parkoviště), postavení stanů na parkovišti s veřejným WC, úvodní večírek a spát. Lihovin dostatek.

8.3. (neděle) balení věcí a příprava lyží, bobů, vaření snídaně ze sněhu a okolo 10 hod. zahájení výletu. Nejdříve výšlap do kopce sedlo pod vrcholem Jakobshöjden 1103 m, sjezd k jezeru Hävlingen (zde je placená chata), dále přes toto jezero, další jezera Klacken a Nedre Grötsjön a u tohoto jezera první bivak ve stanech. Sice je zde útulna, volně přístupná, ale nesmí se zde spát. Ujetá vzdálenost cca 20 km. Náčelník při prvním sjezdu upadl a zlomil tyčky tažného zařízení, opravu jistí univerzální stříbrná páska, ta nás zachránila ještě mnohokrát 😊. V bivaku posichrováno dřevěnými klacky, přidělanými sk páskami a stříbrnou páskou, drželo to do konce zájezdu. Lihovin dostatek.

9.3. (pondělí) ráno se Šímovi urvalo poutko z teleskopické tyčky na malování, za kterou tahá saně, oprava stříbrnou páskou a můžeme pokračovat dál přes jezera a ostrůvky směr chata Rogenstugan u jezera Rogen. Chatu míjíme a za výborného počasí pokračujeme dále přes toto jezero k další chatě Skedbrostugan. Cestou pauzírujeme, lihovin ubývá. Bivakujeme pár kiláků před touto chatou ve stanech, sněhu je dost, úprava plošiny na stany trvá víc jak hodinu.

10.3. (úterý) pokračujeme a míjíme chatu Skedbro u jezera Skedbrosjön, dále pokračujeme k chatě Reva v hlubokém sněhu, naštěstí narážíme na stopy po skůtru, tak to nakonec celkem jde i když mimo značenou trasu. U chaty Reva, odpočíváme a mizí další lihoviny. Chata je u hranic Švédska s Norskem, zde překračujeme čáru a pokračujeme po stopách skútru, po značce to nešlo, hluboký nenosný sníh k chatě Møllerbua, kde se dá legálně a zadarmo přespat. Cestou nás čekalo překvapení, a sice plot na trase. Naštěstí kluci z východního bloku nezaváhali a podhrabali se a pokračovali dál v cestě. K chatě dorážíme za pěkného počasí, zatápíme, sušíme věci a chillujeme se vším všudy. Lihovin ubylo výrazně 😊 Věci vysušené, teplo, pohoda.

11.3. (středa) opouštíme chatu a tím i na nějaký čas jezera a ostrůvky a míříme do hor k chatě Svukuriset. Počasí se začíná měnit, ochlazuje se a začíná foukat. Nejdříve méně, později vítr nabírá na síle, výstup do sedla mezi vrchy Falkfangarhøgda 968 m a Stor-Svuku 1416 m je na hranici schůdnosti a bere dost sil. Po překonání sedla míříme ještě kus k lesu, kde bivakujeme pár kiláků od chaty, aspoň tady tak moc nefouká. Podobné počasí by nás čeká i další den podle předpovědi. Klíčové bude překonat hory, pak to už nějak dojdeme, chaty na trase nejsou. Lihoviny se začínají blížit kritickému stavu 😊

12.3. (čtvrtek) dopoledne dojdeme k chatě Svukuriset, je zavřená, ale místní nor nám ukáže kudy dále a norsky sdělí, že předpověď bude taková, jakou jsme čekali. Naštěstí nefučí už od rána. Dnes nás čekala poslední horská etapa, jdeme pod vrcholkem Revlingkletten 1154 m, po turistické trase. V horách opravdu fučí, do dalšího sedla už nejdeme z hřebene sjíždíme k jezeru Rønsjøen po kterém pokračujeme. V údolí tolik nefouká, dále vede cesta podél řeky Røa, která se vlévá do jezera Grövelsjön kudy prochází hranice Norska se Švédskem. Cesta kolem řeky je zdlouhavá, spíme ve nekde v dolíku u osady Sylen. Má se oteplovat a smrdí to deštěm. Přes přece jenom sněží (čti spíš prší). K autu nás čeká cca 13 km. Lihoviny definitivně došly.

13.3. (pátek) ráno je chmurné, nevlídné, jediná výhoda je, že aktuálně neprší. Uvaříme snídani, naposled balíme všechny věci a vyrážíme na závěrečnou etapu přes jezero Grövelsjön, kde opětovně překračujeme čáru. Abychom se nenudili začíná foukat do ksichtu a sněží mokrý sníh. Nálada je i tak dobrá, a před polednem už stojíme na parkovišti u auta. Odložené pivko udělá radost větší než menší, definitivně balíme všechny věci a někdy po poledni odjíždíme domů.

Cesta domů je opruz, opět trvá 26 hodin autem, ale vše proběhlo bez problémů, v Ostravě jsme okolo 15 hodiny v sobotu 13.3. Teplotně to byl skok doma 20oC ve Švédsku okolo 0oC. Doma zakončuji výlet s rodinkou v pivovárku Aero na zahrádce 😊

Cíl výletu jsme splnili, ušli jsme přibližně 120 kiláků, krajina byla nádherná, nakonec i počasí vyšlo. Sestava tradičně fajn.

Severe Zdar nebylo to naposledy!!!

Pavlos

Lezecký maraton – VIII. ročník, La Skala 28. března 2026

s podnázvem: “Nie je dôležité vyhrať, ale zvíťaziť sám nad sebou”

Diplomy, odměny pro vítěze, soutěžní listy pro zápis přelezených cest, tužky, foťák, svačinka, taky hořčík (kdyby přišly křeče)… a vyjíždíme. Zima ukázala svoje drápy, je fakt škaredě, hala po celý den nacpaná lezci. Počítač nacpaný údaji o 13 soutěžících dvojicích se tetelí radostí, jak bude chroustat výsledky, ale na to je ještě dost času…

Dvojice se rozptýlily v prostoru haly, zatím všichni čerství a usměvaví. Za pár hodin budeme trochu povadlí. Do 8. ročníku už mnozí nabyli zkušenosti a vypilovali taktiku… jak načasovat obtížnosti, jaké lezečky, kdy pauza na kafe…

Čas si běžel po svém, naše těla se stávala vláčnější a unavenější. „Tiskové středisko“ počítalo až se prášilo. Ale všechno má svůj konec, tak i 8. ročník maratonu… jeho vítězové, rozdané ceny… a ještě skupinové foto…

Milica

PS: V příloze jsou fotky z akce (bylo těžké vybírat) a TABULKA VÝSLEDŮ  v programu excel.

Petr

 

 

Vysoké Tatry_Zamka 6. – 11. 2. 2026

Přijelo nás 17 a jako obvykle měla akce 5P. WatsApp už přinesl nadšené ohlasy, tak si dovolím trochu shrnout. V pátek a v sobotu chata narvaná, od neděle večer klídek. Počasí ne zrovna excelentní, ale ne úplně nejhorší, zažili jsme sněžení, déšť, slunko asi tak hodinu celkem za celý pobyt, odjezd s vichrem v zádech. Sněhu obecně málo, na Terinu se chodilo letní cestou.

Po prvním průzkumu Malé Studené doliny zjištěno, že Uhelné prázdniny nejsou vůbec, Lomnický led nic moc, Cyklistický led odolal dalšímu pokusu o vylezení (kdo byl na akci předloni, tak ví). Pozornost lezců se proto obrátila do Velké Studené + Ledy v zákrutě. Vylezlo se toho opravdu hodně, kluci se snažili a přelezli kdeco. Pro přehled využívám seznam mirokyslika z WatsAppu-Malé Zahrádky, Královnin Závoj, Popoluška, Široký led, Šašov led, Slavkovský led, Veverkáč a Trenažér přelezený nepočítaněkrát…

Samozřejmě ne všem se ledy vydařily … někteří v rámci rekonvalescence konali vlastivědné vycházky, skialpinistická sekce jen lehce na lyžích, děti ve vlastním světě iglú, sněhuláků a tak podobně…

Ovšem do historie oddílu se tyto „ledy“ zapisují vášnivou debatou a rozdělením lezců na ty, kteří tak zvaně „vyfoukávají“ šrouby a na ty, kteří „nevyfoukávají“ takže otázka klasika na závěr …vyfoukávat či nevyfoukávat?

Milica Č.

P.S.
Někteří pamatujeme vykutálenou Lišku, která se nepozorovatelně zmocnila svačinky, když jsme se v Zákrutě tetelili, fotili a odpočívali… přímo v jejím bydlišti (Rainerova chata) jsme se dotazovali na další osudy. Nevíme, nikdo neví … dostali jsme odpověď … asi ji roztrhal vlk. To je mi líto.

Seznam účastníků:

Petr Čenžák + Milica
Honza Vahalík
Pavel Mück
Petr Novák
Petr Kapustka
Radka Fukalová
Petr Ďásek + Jana + Sára
Petr Zajíc + Klárka
Jaromír Kubiena
Miroslav Kysela
Adam Svoboda
Vojta Tomek + Tomáš Görlich

Briançon – nekonečná hračkárna pro lyžníky všech kategorií

Jak jsme s Novajdou v r. 2018 objevili Briançon a okolí jako lezecký ráj, stalo se letos, že jsem jej objevil jako ráj lyžařský a hlavně freeridový. Přímo nad tímto městem položeným v nadmořské výšce Lysé hory (mj. zapsaným pro své pevnosti v UNESCO) vystavěli žabožrouti neskutečný areál propojených vleků a lanovek, který zahrnuje nad údolím Serre Chevaliers 250km sjezdovek a nekonečné množství vhodných terénů na plavbu v prašanovitém sněhu (a bylo by chybou opomenout vyřezané běžkařské lajny, kterých je v údolí desítky km).

Nicméně, hlavním důvodem proč je tato oblast lyžařským rájem není infrastruktura, která je popravdě ve srovnání s rakouskými středisky trochu zastaralá, ale kombinace přírodních podmínek, které „zaručují“ (v době oteplování to nelze napsat jinak než do uvozovek) nadprůměrné množství srážek a zároveň nadprůměrné množství slunečných dnů v roce.

Protože jsem líný, pomůžu si Ai, která to vysvětluje takto:

  • Severní orientace svahů: Většina sjezdovek v celém areálu Serre Chevalier je orientována na sever a severovýchod. To znamená, že svahy nejsou přes den tolik vystaveny přímému slunci, což zabraňuje rychlému tání sněhu a uchovává jej ve skvělém stavu po celou sezónu.
  • Vysoká nadmořská výška: Přibližně 80 % lyžařské oblasti se nachází v nadmořské výšce nad 2 000 metrů. Sjezdovky sahají až do 2 800 metrů, což zaručuje dostatek přírodního sněhu.
  • Unikátní mikroklima: Briançon leží na rozhraní jižních a severních Alp. Těží z výhod obou – má vysoký počet slunečných dní (300 dní v roce, což je dobré pro lyžování), ale zároveň se díky blízkosti národního parku Ecrins těší studenému vzduchu, který udržuje sníh suchý a kvalitní.
  • Srážkové návětří: Oblast Briançonu leží na klimatické hranici. I když je zde standardem slunečné počasí (typické pro jih), skiareál zároveň profituje ze západního a jihozápadního proudění od Středozemního moře. Tato vlhkost se při nárazu na alpský hřeben mění v bohaté sněhové srážky, které jsou často vydatnější než v sousedních italských resortech.
  • Specifické sněžení: Díky blízkosti moře zde může docházet k tzv. “středomořským epizodám”, kdy se do hor dostává velké množství vlhkosti, což vede k intenzivnímu sněžení, které rychle doplňuje sněhovou pokrývku.

V době naší návštěvy – začátek února nám cca 70% svítilo slunce, za jednu noc umělo nasypat 35cm a ten zbytek byl takový průměrný sněho-mlho průměr, kdy se nepravidelně doplňoval čerstvý prašan aby nás to pořád bavilo 🙂 Jedinou kaňkou na výletě bylo, že se mi nepodařilo sehnat pneumatické nohy, takže každý jeden večer byl trochu tortura (najezdil jsem průměrně něco málo pod 40km).

Možná ještě doplnění – pro ledoborce jsem nad městem objevil i široký dvou délkový led, od pohledu celkem náročný a za prohlídku velmi stojí staré město a pevnosti nad ním, ať už ve dne nebo i večer.

Budete-li mít možnost tam zalyžovat, neváhejte! Bez přehánění, je to tam mega fajné!!!

JB, v českém jazyce s diakritikou.

Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu / tabletu podporuje omezeně, čehož výsledkem je, že je tam starou belu vidět 🙁 )

FOTKA ROKU – VÝSLEDKY

Aby neupadly vítězné fotky roku 2025 tak rychle v zapomnění, zveřejňuji zde jejich pořadí. 

1. místo: Jirka Běnek

 

 

2. místo: Petr Zajíc

 

3. místo: Martina Kobelová

 

4. místo: Petr Macháček

 

5. místo: Ladislav Rod

 

6. místo: Libor Dziekanik

 

7. místo: Petra Klimánková

 

8. místo: Jarda Giecek

 

9. místo: Jarda Giecek

 

10. místo: Pavel Mück

soutěž “Fotka roku 2025”

Hola bando!!!    Je tady letošní nálož fotek, které je třeba prohlédnout a ohodnotit 🙂

Číslo fotky (občas i popis) se zobrazí dole, po jejím rozkliknutí. Stejně jako vloni, neposílejte hodnocení mailem, ale vyplňte Google formulář. Odkaz pošlu do oddílového WhatsApp, příp. do mailu (aby nám to nehodnotil kdejaký hejhula). Je to jednodušší jak pro vás, tak hlavně pro finální vyhodnocení.

Ještě bych chtěl zmínit nepsané pravidlo, totiž že hodnotitel, který je zároveň soutěžícím nemůže bodovat fotky, které do soutěže přihlásil.

Jako nesoutěžní bonus vám přidám k nahlédnutí něco z Jardovo Gieckovo fotek (nemůžou soutěžit neb nespadají do žádné ze soutěžních kategorií), které pořídil na svých cestách za Masajema. Snad se nebude zlobit, bo jsem se ho na to neptal, ale přijde mi užitečné je tady prezentovat jako kontrast k tomu jak tady žijeme a se máme dobře.

Prohlížet to v mobilu/tabletu není nejlepší nápad. Využíváme neplacenou verzi galerie Envira, která nepodporuje načítání na celý display 🙁. Na velkém monitoru, to je úplně jiné kafe. 🙂

Machův memoriál 2025

Jako každý rok, i letos se vzpomínalo na Macha!

Jsem se dostavil neb byla šance, že Pavlos půjde po rukách jak slíbil pokud Mach dorazí. Nicméně, Mach se srabácky slitoval a z Pavlosova cirkusu nebylo nic 🙁

Každopádně, zážitek to byl, bo Kapuš dovalil dokonalý zázvorový likér (a teklo i další ovoce), účast nebyla zanedbatelná, výstup/sestup byl kořeněný lysohorskou mlhou a podlimitníma teplotama, které  testovaly charaktery. Kontrolou ve vrchní pasáži prošli všichni, zda i všichni došli dozvíme se tak do týdne bude-li, nedej Bože,  nalezen nějaký šmoula.

Za poznámku ještě stojí, upozornit ve fotogalerii na náčelníka, který se nešetřil a patrně nadměrným zředěním tělních tekutin uvolnilo se mu ve tváři svalové napětí a začal mírně ztrácet podobu.

Máte-li někdo ještě použitelné fotky, tak je pošlete, doplním.

JB., v českém jazyce.

Adventní boulder 2025

JUPÍ!

Povedlo se! Užila jsem si to! Už je to za mnou (oddech organizátorky)!

Všechny uvedené věty se vztahují k pátku 5.12.2025, kdy od 17:30 do 20 hodin patřil Blok členům našeho oddílu a rodinným příslušníkům. Sešlo se nás přes dobrých 30 kusů 😊. Tři nejmenší děti v zábavné lekci s Marťou šplhaly na Mount Everest. Tři větší děti (junioři) se zapojily do zdolávání soutěžních boulderů spolu s dalšími 18 soutěžícími, z nichž byly 4 ženy a 14 mužů.

V přehledu níže se můžete seznámit se zásadami našeho hodnocení:
1. Počet dosažených topů – T (čím vyšší počet, tím lepší umístění).
2. Při stejném počtu dosažených topů se zohledňoval počet pokusů k dosažení topů – P (čím menší počet pokusů, tím lepší umístění).
3. Při stejném počtu topů i pokusů k jejich dosažení rozhodoval počet dosažených zón – Z (čím větší počet dosažených zón, tím lepší umístění).

Jak soutěžení dopadlo, můžete prozkoumat níže:

Juniorská kategorie

1. Nela Rodová T6
2. Mikuláš Keprt T5 P6
3. Martin Cimprich T5 P7

Ženská kategorie

1. Lucie Mucková T7
2. Alena Keprtová T5
3. Kamila Janků T3
4. Kateřina Keprtová T2

Mužská kategorie

1. Filip Skřivan T18
2. Ondra Mareš T16
3. Miroslav Kysela T15
4. Jiří Běnek T14 P14
5. Ladis Cimprich T14 P26
6. Honza Ondruš T13 P16 Z16
7. Petr Mareš T13 P16 Z15
8. Pavlos Muck T9 P9 Z11
9. Honza Vahalík T9 P9 Z9
10. Tomáš Keprt T9 P10
11. Petr Siročák T7
12. Vladimír Janků T5
13. Petr Čenžák T4
14. Petr Kapustka T2

Gratuluji vítězům i ostatním soutěžícím k mnohdy nadstandardním výkonům a jejich elánu, při němž jej nezastavil ani krvácející až téměř kus chybějící prst.

Děkuji:

  • všem za příjemnou přátelskou soutěžní i pohodovou adventní atmosféru,
  • za občerstvení, které rychle zmizelo,
  • Marti za super hodinu pro děti a celkovou organizaci,
  • Vildovi za dohled nad nejmenšími caparty,
  • výboru, který poskytl nemalý příspěvek na pronájem Bloku,
  • předsedovi za pomoc s výrobou dřevěných mini stromečků a zajištění drobných odměn,
  • nakonec i sobě za to, že vše proběhlo OK a mám pocit z dobře odvedené práce.

    Přeji vám pohodový advent, vylečte si všechna bebínka (natažené svaly, pochroumaná ramena atd) a těším se na vás v příštím roce na dalším Advent boulderu 😊.

    Jana Vahalíková

    Kvůliva mizerným světelným podmínkám jsou obrázky v retro kvalitě, ale na velkém monitoru mají celkem slušnou atmosféru. Využíváme Galerie Envira ve free verzi, která otevírání obrázků v mobilu / tabletu podporuje omezeně, čehož výsledkem je, že je tam prd vidět 🙁 )

Kamnicko-Savinjské Alpy, ochutnávka před třetím kolem

Druhé kolo zdárně proběhlo. Pro inspiraci jak je to tam fajné, píšu se s tím proto podruhé abych navnadil případné zájemce na další vycházku, kterou už mám vymyšlenou a zdálky nakoukanou, zabere cca 5 dnů.

Plánuji vystartovat z parkoviště v Kregarjevu (viz. níže) a vydat se severozápadně na Kriska planinu, pokračovat na Kalšski greben 2225m dále do Kokrsko sedlo 1793m. Tady bych nechal stan se spaním + vařením a nalehko proběhl přes Jezerskou Kočnu 2540m (nebo ji obešel přes Dolci = výrazně jednodušší bez lezení) na chatu Češka Koča 1540m, pokračoval vzhůru na chatu Kranjska Koča 1690m, kde bych v posteli přespal (letos v rekonstrukci). Po doplnění vody je reálné vyběhnout na Križ 2139m a vrátit se na jih přes hřeben na Koroška Rinka 2433m, vystoupit na Skuta 2532m od východu a sestoupit ke stanu do Kokrsko sedlo. Bude to neméně náročné než předchozí 2 vycházky a co jsem měl možnost nakoukat i neméně pěkné. Nicméně nejnáročnější úseky plánuju s lehkým jednodenním batohem a tak se domnívám, že je to realizovatelné. Podle mapy.com (poslední foto v galerii) to vychází na cca 44km a kolem 5000m převýšení. 

“Kdo se hlásí dobrovolně?”

K právě proběhnuvší vycházce. Nebudu se opakovat s obecnostmi o oblasti, kterou jsem popsal v prvním díle, proto jen telegraficky:

    • žádní oddíločlenové se nepřihlásili, oslovil jsem proto i externí plantážníky a přidal se ke mně pracovní kolega, velmi výkonná a zkušená horošlapka.
    • TRASA: parkování – Kregarjevo 450m (velké neplacené veřejné parkoviště u fabriky na zpracování vápence) – Velika Planina 1660m – Konj 1808m – Planina Rzenik 1650m – Planina Korošica 1850m – sedlo pod Ojstricou (Ojstrica 2350m) – Škarje 2179m – Planjava 2392m – Kamniško sedlo 1870m – Turska Gora 2251m – Kokrsko sedlo 1793m. V neděli jsme si už jen nalehko obkroužili: Kokrsedlo – Štruca 2457m (Skuta 2532m) – Mlinarsko sedlo 2334m – Mali Jezerski Grintovec 2447m – Grintovec 2558m – Kokrsedlo. Na pondělí jsme si nechali kolena drásající sestup do Kamnické Bystrice (1200m výškových) + před návratem do civilizace proběhla očista organismu v řece a stop do 8km vzdáleného Kregarjeva pro auto (jezdí tam i autobus). Nachodil jsem v součtu 42,5Km, výškově bez 20m to vzalo 5500m (Jirka, se kterým jsem to šel si vyběhl i na Ojstricu a Skutu, takže se dostal blízko 6000m výškových).
    • do kopce jsme vyrazili ve čtvrtek 18.9. v 11:30 a zpátky u auta byli v pondělí 22.9. kolem oběda. Nehonili jsme se, ale ani se moc neflákali. S těžkými batohy se to nedalo časově nějak moc urychlit.
    • trefili jsme přesně 5ti denní výron afrického teplého vzduchu. Okolo 2000-2500m/m jsme si vystačili s krátkým rukávem a opalovacím krémem, přičemž dva dny po našem odjezdu už na Grintovci sněžilo 🙂
    • vzhledem k zářiovému termínu, kdy se brzy stmívá, jsme bydleli ve stanu, protože vydržet od 19 do 7 hod. ráno ve žďáráku je opruz maximální
    • celé pohoří bylo úplně bez sněhu. Byl to tak významně bezpečnější podnik než první kolo, ale na druhou stranu sehnat v těchto podmínkách v hoře vodu je takřka nemožné (něco lze vydolovat v krasových závrtech, ale je to zpravidla na delší slanění). Z přechodu se tak stal logistický oříšek. Při tom jak bylo teplo, potřebovali jsme na den/hlavu min. 4l, takže nezbylo než hledat spaní blízko velkých chat v sedlech, kde se voda dá získat (je třeba sebou vzít vodní filtr). 
    • skrzeva zajištění/bezpečnosti stezek platí co jsem psal v prvním díle. V případě, že není sníh se na to dá při zvýšené opatrnosti zvyknout. Podmínkou je chladná hlava protože velké expozice nejsou úplně řídké. V souvislosti s těžkými batohy jsme se tahali i s ferratovými sety a krátkým lanem, ale nakonec jsme si vystačili jen s přílbami. A to je také důvod, proč není více lezeckých fotek, bylo se třeba držet!
    Bez přehánění, „bylo to fajné jak cip!!!“

    JB, v českém jazyce s diakritikou.

     

    Po rozkliknutí se objeví komentář. Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu / tabletu podporuje omezeně, čehož výsledkem je, že je tam prd vidět 🙁 )

Kamnicko-Savinjské Alpy, ochutnávka před druhým kolem

Protože mám pravou pařátu, jako správný golfista, stále v nepořádku, omezuji vážné lezení a dal jsem se tak alespoň na  „přechodování“.

Začnu od konce mou oblíbenou hláškou z čertovského filmu – “Kdo se hlásí dobrovolně?”  Plánuju se do níže popsané oblasti vydat na další přechod. Koho by to oslovilo, dejte vědět a můžeme to zrealizovat společně (proto se s tím vlastně píšu).

Kamnicko – Savinjské Alpy se nachází na severu Slovinska, přímo na hranicích s Rakouskem, cca 40km severně od Ljublanje (650km z Ostravy). Hory dostaly svůj název podle města Kamnik, které leží v jižní části, a řeky Savinje, která naopak protéká severní částí. Tyto druhé slovinské Alpy jsou turisticky ve stínu Julských Alp, z čehož vyplývá významně nižší návštěvnost. Jsou to ostré vápencové kopce, jejich nadmořská výška osciluje mezi 500m/m a 2500m/m (nejvyšší horou je Grintovec 2558m/m).

Na vycházku jsem potřeboval periodu 5ti pěkných dnů, které se naskytly podle předpovědi horského počasí Grintovec Weather Forecast (2558m) od 9.-13.6.25.

Cesta je cíl a mým cílem bylo projít cca 38km dlouhý okruh z Logarské doliny přes sedlo Križ na Krajnskou koču, dále na Češkou koču (postavena za 1 rok českými turisty, otevřena r. 1900), vystoupat přes Mlinarsko sedlo na Grintovec, kousek se vrátit na Dolgi hrbet a tímto projít až na vrchol Skuta, dále na Turskou Goru až na Kamnické sedlo a zpátky do Logarské doliny.  Na mapě to vypadalo stravitelně. Jakmile nastoupám, nebudu moc ztrácet výšku, v první části seženu vodu na chatách a v další části budu vysoko, sníh roztopím ze sněhu a hřeben nějak proběhnu. Spaní budu řešit bivaky podle podmínek a únavy.

Jak bláhový jsem byl!

S tím, jak jsem se tahal s kompletním vybavením na týden pobytu v hoře, nezanedbal ani mačky a odlehčené lezení (mimo cepínu, který mi celkem chyběl), měla krysa, včetně vody, kolem 16kg. S tím se dá chodit, ale na lezení v podmínkách jaké tam panovaly to bylo celkem na hraně.

Domníval jsem se, že už je dost pozdě a hory budou prostupné, ale tady jsem se netrefil. Sedla, a přístupy k nim, byla stále pod sněhem (ferratová lana jak by smet) a tak mi nezbývalo než hodně improvizovat a hledat alternativní cesty.

Bylo to vyčerpávající jak fyzicky tak hlavně mentálně a po výstupu z Češke koči na Mlinarsko sedlo (severní stěna, v podstatě nezajištěný kamenolom, místy se sněhovými jazyky, které ucpávaly výstupové trasy a zákeřnými suťovisky, které končily po 10m odletem do údolí) jsem rozhodl přeplánovat ambiciózní trasu a druhou část pojmout jako kochací tůru po unikátních bivacích, s cílem se hlavně bezpečně dostat k autu. Za tuto improvizaci je třeba se pochválit. Zvolená cesta byla krajinově překrásná, na stezce už jsem začal potkávat i lidi (slovy dva 🙂 ) a cítil se bezpečněji, třebaže místy to ani tak nebylo zadarmo.

  • Postřehy a zkušenosti:
  • slovinští značkaři pijí nějakou hodně tvrdou vodu. Co je v mapě (mapy.cz nyní mapy.com) označeno za ferratu mi přišlo bezpečné (obtížnost nehodnotím, s týdenním batohem je to jiná liga). Co je v mapě čára přerušovaná je celkem bezpečné, tzn. člověk musí v horách umět jistě chodit a nebát se expozice, složitá místa ošetřena lany.  Co je v mapě označeno tečkovaně je jen pro velmi zkušené horaly se vším co si pod tím možno představit, přičemž jen ty nejdramatičtější úseky jsou zajištěny lany.  Popobíhání po úzkých ukloněných nezajištěných policích plných drobných kamínků je naprostou samozřejmostí. Nebezpečná suťoviska s odlety do údolí a dlouhá ukloněná firnová pole si každý musí vyřešit po svém.
  • abych měl lehké nohy uvažoval jsem jít v nástupovkách Lasportiva BoulderX, ve kterých dokážu obstojně lézt, no naštěstí jsem vybral tvrdé Dčkové pohory Garmont Pinacle. Neskutečně jsem je oceňoval při sestupech brutálními suťovisky, které jsem slyžoval a celou dobu je velebil, jak mi chrání kotníky. Nemálo jsem toho našlapal ve sněhu, ve chvílích nejvyšší nouze nasadil mačky.
  • počasí se mi podařilo trefit geniálně. Prakticky jsem během dne fungoval v krátkém rukávu, dokonce i v noci kolem 2300m/m, navíc s okolitým sněhem, bylo slušně teplo. Spaní na Češke koči v 1500m/m +15C brzo ráno za jasné oblohy jsem nepochopil dodnes.
  • lezení – měl jsem ferratový set, pár karabin, přilbu, 10m tenkého lana a 3 Ball nuts od Campu. Ocenil bych cepín, s tím bych mohl bezpečněji do prudších firnů, takhle jsem se pořád obával, že neprojdu nějaký zasněžený žleb, který byl zajištěný lany pod sněhem. Naštěstí mezi teplou skálou a sněhovou masou sníh odtával a to mi umožnilo se občas proplazit (po jistém rozšíření) tunelem, který tam vznikl. Jinak nezbývalo než traverzovat po sněhovém hřebeni s přidržováním se skály ovšem s rizikem, že hřeben povolí a se propadnu mezi skálu a masu sněhu.
  • jídlo – na snídani jsem doma připravil vydatnou sušenou kaši s vločkama, rozinkama, všelikýma semínkama, syrovátkovou bílkovinou a čokoládou. Během dne jsem si vystačil s FlapJetkou, na velké jídlo jsem pořídil dehydratovanou stravu od Adventure menu, která se jen zalije horkou vodou (doplnil jsem pro objem čínskýma nudlema). Byl toho nevelký a lehký pytlík, až bych nevěřil jak málo toho na týden stačí.
  • bivaky – slovinci tady zbudovali dva nové designové bivaky, jejichž prokletím je právě jejich atraktivita a pěkné okolí. Kdejaký pablb chce mít selfee na svém FB, takže na stezkách jsem byl sám, ale bivaky byly plné nehorských děcek s mobilama a já se tam už nevlezl. 
  • Závěr:
  • nevím jak, ale na další kolo se bude třeba odlehčit.
  • v porovnání s Julkama jsou to kopce zapomenuté a není žádný problém se spaním venku.
  • celý výlet mě stál jen naftu a rakouskou dálniční známku 🙂
  • našlapal jsem 43,5km, převýšení – 4787m.
  • Epilog
  • Kamnicko-Savinjské Alpy jsem poznal jako liduprázdné, nádherné ale drsné hory. Za těch 5 dnů jsem musel tolikrát improvizovat, při pohybu se absolutně koncentrovat, …, že se mi úplně vyčistila hlava a viděl jsem jen věci podstatné. Nicméně, přes všechny strasti výše uvedené je to tam super krásné. Nikdo, jako v Tatrách nebo Roháčích, tam neprudí s registrací, spaním, …., nesnaží se mě očesat sotva vystoupím z auta. Jediné omezení, které jsem za celou dobu zaznamenal jsem byl já sám 🙂 . Vím, že jsem tam nebyl naposledy.

JB, v českém jazyce s diakritikou.

 

Po rozkliknutí se objeví komentář. Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu / tabletu podporuje omezeně, čehož výsledkem je, že je tam prd vidět 🙁 )