Protože mám pravou pařátu, jako správný golfista, stále v nepořádku, omezuji vážné lezení a dal jsem se tak alespoň na  „přechodování“.

Začnu od konce mou oblíbenou hláškou z čertovského filmu – “Kdo se hlásí dobrovolně?”  Plánuju se do níže popsané oblasti vydat na další přechod. Koho by to oslovilo, dejte vědět a můžeme to zrealizovat společně (proto se s tím vlastně píšu).

Kamnicko – Savinjské Alpy se nachází na severu Slovinska, přímo na hranicích s Rakouskem, cca 40km severně od Ljublanje (650km z Ostravy). Hory dostaly svůj název podle města Kamnik, které leží v jižní části, a řeky Savinje, která naopak protéká severní částí. Tyto druhé slovinské Alpy jsou turisticky ve stínu Julských Alp, z čehož vyplývá významně nižší návštěvnost. Jsou to ostré vápencové kopce, jejich nadmořská výška osciluje mezi 500m/m a 2500m/m (nejvyšší horou je Grintovec 2558m/m).

Na vycházku jsem potřeboval periodu 5ti pěkných dnů, které se naskytly podle předpovědi horského počasí Grintovec Weather Forecast (2558m) od 9.-13.6.25.

Cesta je cíl a mým cílem bylo projít cca 38km dlouhý okruh z Logarské doliny přes sedlo Križ na Krajnskou koču, dále na Češkou koču (postavena za 1 rok českými turisty, otevřena r. 1900), vystoupat přes Mlinarsko sedlo na Grintovec, kousek se vrátit na Dolgi hrbet a tímto projít až na vrchol Skuta, dále na Turskou Goru až na Kamnické sedlo a zpátky do Logarské doliny.  Na mapě to vypadalo stravitelně. Jakmile nastoupám, nebudu moc ztrácet výšku, v první části seženu vodu na chatách a v další části budu vysoko, sníh roztopím ze sněhu a hřeben nějak proběhnu. Spaní budu řešit bivaky podle podmínek a únavy.

Jak bláhový jsem byl!

S tím, jak jsem se tahal s kompletním vybavením na týden pobytu v hoře, nezanedbal ani mačky a odlehčené lezení (mimo cepínu, který mi celkem chyběl), měla krysa, včetně vody, kolem 16kg. S tím se dá chodit, ale na lezení v podmínkách jaké tam panovaly to bylo celkem na hraně.

Domníval jsem se, že už je dost pozdě a hory budou prostupné, ale tady jsem se netrefil. Sedla, a přístupy k nim, byla stále pod sněhem (ferratová lana jak by smet) a tak mi nezbývalo než hodně improvizovat a hledat alternativní cesty.

Bylo to vyčerpávající jak fyzicky tak hlavně mentálně a po výstupu z Češke koči na Mlinarsko sedlo (severní stěna, v podstatě nezajištěný kamenolom, místy se sněhovými jazyky, které ucpávaly výstupové trasy a zákeřnými suťovisky, které končily po 10m odletem do údolí) jsem rozhodl přeplánovat ambiciózní trasu a druhou část pojmout jako kochací tůru po unikátních bivacích, s cílem se hlavně bezpečně dostat k autu. Za tuto improvizaci je třeba se pochválit. Zvolená cesta byla krajinově překrásná, na stezce už jsem začal potkávat i lidi (slovy dva 🙂 ) a cítil se bezpečněji, třebaže místy to ani tak nebylo zadarmo.

• Postřehy a zkušenosti:
• slovinští značkaři pijí nějakou hodně tvrdou vodu. Co je v mapě (mapy.cz nyní mapy.com) označeno za ferratu mi přišlo bezpečné (obtížnost nehodnotím, s týdenním batohem je to jiná liga). Co je v mapě čára přerušovaná je celkem bezpečné, tzn. člověk musí v horách umět jistě chodit a nebát se expozice, složitá místa ošetřena lany.  Co je v mapě označeno tečkovaně je jen pro velmi zkušené horaly se vším co si pod tím možno představit, přičemž jen ty nejdramatičtější úseky jsou zajištěny lany.  Popobíhání po úzkých ukloněných nezajištěných policích plných drobných kamínků je naprostou samozřejmostí. Nebezpečná suťoviska s odlety do údolí a dlouhá ukloněná firnová pole si každý musí vyřešit po svém.
• abych měl lehké nohy uvažoval jsem jít v nástupovkách Lasportiva BoulderX, ve kterých dokážu obstojně lézt, no naštěstí jsem vybral tvrdé Dčkové pohory Garmont Pinacle. Neskutečně jsem je oceňoval při sestupech brutálními suťovisky, které jsem slyžoval a celou dobu je velebil, jak mi chrání kotníky. Nemálo jsem toho našlapal ve sněhu, ve chvílích nejvyšší nouze nasadil mačky.
• počasí se mi podařilo trefit geniálně. Prakticky jsem během dne fungoval v krátkém rukávu, dokonce i v noci kolem 2300m/m, navíc s okolitým sněhem, bylo slušně teplo. Spaní na Češke koči v 1500m/m +15C brzo ráno za jasné oblohy jsem nepochopil dodnes.
• lezení – měl jsem ferratový set, pár karabin, přilbu, 10m tenkého lana a 3 Ball nuts od Campu. Ocenil bych cepín, s tím bych mohl bezpečněji do prudších firnů, takhle jsem se pořád obával, že neprojdu nějaký zasněžený žleb, který byl zajištěný lany pod sněhem. Naštěstí mezi teplou skálou a sněhovou masou sníh odtával a to mi umožnilo se občas proplazit (po jistém rozšíření) tunelem, který tam vznikl. Jinak nezbývalo než traverzovat po sněhovém hřebeni s přidržováním se skály ovšem s rizikem, že hřeben povolí a se propadnu mezi skálu a masu sněhu.
• jídlo – na snídani jsem doma připravil vydatnou sušenou kaši s vločkama, rozinkama, všelikýma semínkama, syrovátkovou bílkovinou a čokoládou. Během dne jsem si vystačil s FlapJetkou, na velké jídlo jsem pořídil dehydratovanou stravu od Adventure menu, která se jen zalije horkou vodou (doplnil jsem pro objem čínskýma nudlema). Byl toho nevelký a lehký pytlík, až bych nevěřil jak málo toho na týden stačí.
• bivaky – slovinci tady zbudovali dva nové designové bivaky, jejichž prokletím je právě jejich atraktivita a pěkné okolí. Kdejaký pablb chce mít selfee na svém FB, takže na stezkách jsem byl sám, ale bivaky byly plné nehorských děcek s mobilama a já se tam už nevlezl. 

• Závěr:
• nevím jak, ale na další kolo se bude třeba odlehčit.
• v porovnání s Julkama jsou to kopce zapomenuté a není žádný problém se spaním venku.
• celý výlet mě stál jen naftu a rakouskou dálniční známku 🙂
• našlapal jsem 43,5km, převýšení – 4787m.

• Epilog
• Kamnicko-Savinjské Alpy jsem poznal jako liduprázdné, nádherné ale drsné hory. Za těch 5 dnů jsem musel tolikrát improvizovat, při pohybu se absolutně koncentrovat, …, že se mi úplně vyčistila hlava a viděl jsem jen věci podstatné. Nicméně, přes všechny strasti výše uvedené je to tam super krásné. Nikdo, jako v Tatrách nebo Roháčích, tam neprudí s registrací, spaním, …., nesnaží se mě očesat sotva vystoupím z auta. Jediné omezení, které jsem za celou dobu zaznamenal jsem byl já sám 🙂 . Vím, že jsem tam nebyl naposledy.

JB, v českém jazyce s diakritikou.

 

Po rozkliknutí se objeví komentář. Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu / tabletu podporuje omezeně, čehož výsledkem je, že je tam prd vidět 🙁 )