Jak jsme s Novajdou v r. 2018 objevili Briançon a okolí jako lezecký ráj, stalo se letos, že jsem jej objevil jako ráj lyžařský a hlavně freeridový. Přímo nad tímto městem položeným v nadmořské výšce Lysé hory (mj. zapsaným pro své pevnosti v UNESCO) vystavěli žabožrouti neskutečný areál propojených vleků a lanovek, který zahrnuje nad údolím Serre Chevaliers 250km sjezdovek a nekonečné množství vhodných terénů na plavbu v prašanovitém sněhu (a bylo by chybou opomenout vyřezané běžkařské lajny, kterých je v údolí desítky km).

Nicméně, hlavním důvodem proč je tato oblast lyžařským rájem není infrastruktura, která je popravdě ve srovnání s rakouskými středisky trochu zastaralá, ale kombinace přírodních podmínek, které „zaručují“ (v době oteplování to nelze napsat jinak než do uvozovek) nadprůměrné množství srážek a zároveň nadprůměrné množství slunečných dnů v roce.

Protože jsem líný, pomůžu si Ai, která to vysvětluje takto:

• Severní orientace svahů: Většina sjezdovek v celém areálu Serre Chevalier je orientována na sever a severovýchod. To znamená, že svahy nejsou přes den tolik vystaveny přímému slunci, což zabraňuje rychlému tání sněhu a uchovává jej ve skvělém stavu po celou sezónu.
• Vysoká nadmořská výška: Přibližně 80 % lyžařské oblasti se nachází v nadmořské výšce nad 2 000 metrů. Sjezdovky sahají až do 2 800 metrů, což zaručuje dostatek přírodního sněhu.
• Unikátní mikroklima: Briançon leží na rozhraní jižních a severních Alp. Těží z výhod obou – má vysoký počet slunečných dní (300 dní v roce, což je dobré pro lyžování), ale zároveň se díky blízkosti národního parku Ecrins těší studenému vzduchu, který udržuje sníh suchý a kvalitní.
• Srážkové návětří: Oblast Briançonu leží na klimatické hranici. I když je zde standardem slunečné počasí (typické pro jih), skiareál zároveň profituje ze západního a jihozápadního proudění od Středozemního moře. Tato vlhkost se při nárazu na alpský hřeben mění v bohaté sněhové srážky, které jsou často vydatnější než v sousedních italských resortech.
• Specifické sněžení: Díky blízkosti moře zde může docházet k tzv. “středomořským epizodám”, kdy se do hor dostává velké množství vlhkosti, což vede k intenzivnímu sněžení, které rychle doplňuje sněhovou pokrývku.

V době naší návštěvy – začátek února nám cca 70% svítilo slunce, za jednu noc umělo nasypat 35cm a ten zbytek byl takový průměrný sněho-mlho průměr, kdy se nepravidelně doplňoval čerstvý prašan aby nás to pořád bavilo 🙂 Jedinou kaňkou na výletě bylo, že se mi nepodařilo sehnat pneumatické nohy, takže každý jeden večer byl trochu tortura (najezdil jsem průměrně něco málo pod 40km).

Možná ještě doplnění – pro ledoborce jsem nad městem objevil i široký dvou délkový led, od pohledu celkem náročný a za prohlídku velmi stojí staré město a pevnosti nad ním, ať už ve dne nebo i večer.

Budete-li mít možnost tam zalyžovat, neváhejte! Bez přehánění, je to tam mega fajné!!!

JB, v českém jazyce s diakritikou.

Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu / tabletu podporuje omezeně, čehož výsledkem je, že je tam starou belu vidět 🙁 )