Galerie

Velká Fatra – skialpová Revúca – únor 2019

Stejně jako před rokem se Honza Vahalík opřel do přípravy skialpové akce a uvařil nám v 7mém týdnu procházkový víkend na Velké Fatře. Nevím, jak to ten člověk dělá, když to objednává ¼ roku dopředu, ale zase mu vyšlo počasí. Nehledě na únor bylo až tak, že nebýt sjezdů, stačilo by nám po celou dobu krátkorukávové triko, jaké byl pařák. Stejně tak dohlednost, kdy i necvičené oko hmatalo až Lysou horu (83,66km – vzdušně), myslím mluví za vše. Základnou nám byla chata Monika ve Vyšnej Revúci. Za nějakých 12 slovenských eurokorun/noc poskytla dokonalé zázemí a to včetně koulečníkového stolu a skleniček na víno!  V porovnání s minulým rokem, kdy nás bylo 7, sešlo se nás nyní víc jak 2x více a to ještě některé bacil bacil a zůstali doma. Půjde-li to takto dále, brzy dojdou Honzovi běžné ubytovací kapacity a bude muset pronajímat tělocvičny.

Jelikož ne všichni mohli zdrhnout ze šichty už ve čtvrtek, roztříštili jsme se do několika skupin, jejichž průnik nastal v pátek večer. Tak se stalo, že někteří v součtu vyplazili z údolí na hřeben 3x (tzv. Supermani), menší půlka (i když taková půlka fakticky neexistuje) 2x (tzv. Pohodáři), no a nechci bonzovat, ale našli se i tací, kteří si raději strhávali puchýře z prvního výšlapu a prezentovali pak útrpně zdravému jádru rozedrané nohy, jen aby nemuseli znova do lyžáků (tzv. Žabaři).

V sobotu ráno byl dodržen plánovaný odchod v 9:00. Pěškom pod kopec z chalupy cca 10min po cestě na začátek žluté tur. značky (715m/m) vedoucí na vrchol Ploská (1532m/m) a dále na Chatu pod Borišovom (1275m/m).  Druhá skupina to vzala nějakou zkratkou, takže dorazili ½ hodiny po nás. Kdo nebyl, tak Borišovská chata je interiérově moc pěkná a kdyby tam v době naší návštěvy i vyvětrali, dal bych jí 5 hvězdiček. Takhle jsme někteří to zasloužené pivo vychutnali venku, což by byl zážitek převeliký, pokud by tam pejskaři sbírali výměšky svých dvounápravových kamarádů. Takhle to byl jen zážitek veliký s jistým rizikem při volném pohybu. Z údolí na chatu to vzalo 7,5 km délkových,  850m výškových a 240m sjezdových.  Cesta zpět byla tatáž v obráceném gardu s tím, že nám to fajně natálo, takže jsme si těch 850m výškových (reálně 5,6km dlouhý sjezd) dost užili.

Sobotní večer proběhl standardně nad vínem a všelikými destiláty ovšem počestně a bez nějakých extravagancí. Dokonce došlo i na lehké tance, ale bez významnějších figur.

V neděli ráno, po opuštění bivaku, vyšlápli jsme si z Nižné Revúce bývalou 2,2 km dlouhou sjezdovku na Končitou (1248m/m) a dále pak na Zvolen (1402m/m). Délkově 6,2 km,  802m nahoru, 54m dolů a to samé zrcadlově zpět. Sjezd úzkým lesem byl místy trošku divoký, ale zvládli jej všichni bez lidských i materiálových ztrát. Kolem 14:30 už jsme svištěli domů.

Výhledy z obou procházek jsou prudce návykové. Čistota horského vzduchu silně kontrastovala s údolním, který dědiňoci v páteční a sobotní večer zaplavili kouřem takové intenzity, že by se z toho poblili i v dětmarovické elektrárně.

No a proč se s tím vlastně píšu? Ve skutečnosti nejde o nic jiného než o oslavnou ódu na Honzu Vahoše a všechny, kdo mu s přípravou této sqvělé akce pomáhali!

JB, vlastní rukou v českém jazyce za pomocí slušného Vermentino di Sardena.

Záhorie – SK, foto report z oddílové akce (Pavlos-foto)

Zdarec, jen v krátkosti, oddílovka kterou zařídil PČ na Slovensku v oblasti Záhorie (nad Bratislavou) se od A do Z povedla. Ubytování v kempu v Obci Kuchyňa pohodové ve stanech, zázemí klasicky kempové s krčnou, takže pohoda. Lezecky pěkné, za mě resp. za nás co jsme zůstali jen na víkend. Navštívili jsme dvě oblasti Blázon a Kršlenicu, obé vápno, většinou neoklouzané a dobře zajištěné (pochopitelně až na několik výjimek). Počasí jak na objednávku, oblasti doporučení hodné, nejlépe na jaro a na podzim co se Kršlenice týká, Blázon asi celoročně, přece jenom je více v lese a na sever. Jak bylo najdete tady:

Hore zdar!

Pavlos

Leonidio dle PN

Jarní výlet do slunné Helady se vydařil.

Zpráva z oddílového výletu do Řecka

Je mi milou povinností vyhodnotit oddílový zájezd.

Rozhodl jsem se pro multikriteriální analýzu. Do této vstupují tato kriteria:

  • Počet vylezených cest
  • Obtížnost vylezených cest
  • Styl, ve kterém byly vylezeny
  • Počet dní strávených v Leonidiu
  • Běžný standard obtížnosti lezený daným jedincem
  • Sympatie, které k dotyčnému chovám

Pro vyhodnocení jsem využil jednoduchou excelovou kontingenční tabulku s využitím maker. Cestám jsem přisoudil podle obtížnosti počet bodů tak, že vyšší stupeň vždy je 1,1357 násobkem hodnoty stupně nižšího s tím, že + a – je považováno za plnohodnotný stupeňˇa obtížnost 4 představuje 4 body. OS a RP jsme hodnotil jako 1,1587 násobek AF přelezu, ale za každý další pokus o RP jsem koeficient snižoval o 2,47%, ale tak aby byl maximálně stejný jako AF. TP je vždy 0,8765 násobkem OS s tím, že za každé odsednutí je výsledek opět snižován o 2,47%. Získanou hodnotu jsem podělil počtem dní strávených v Leonidiu, zde jsem započítal i restdeje a čas počítal od překročení (přeletění) řeckých státních hranic.

Dále jsem se rozhodl postupovat podobně jako golfisté, kde osoba s vysokým handicapem může porazit podstatně horším výsledkem osobu s nízkým handicapem. To jsem proved tak, že výslednou hodnotu jsem násobil druhou odmocninou z rozdílu mezi průměrnou obtížností lezenou v Leonidiu a standardní obtížností lezenou běžně tak, jak jsem každému na základě odborného odhadu přiřadil.

Poté jsem přemýšlel o aspektu sympatií. Toto významně ovlivnilo výsledek a rozhodl jsem se pro Vás nechat zastřené rouškou tajemství.

Ani s použitím nejnovější verze excellu a po několika nocích intenzivní práce jsem nedospěl k uspokojivým výsledkům. Pořád mi to vycházelo, že zvítězila Hanka, já za ní v těsném závěsu a pak dlouho nic. (Asi ne úplně optimálně nastavený parametr u posledního kritéria). Protože jsem nevyhrál, byl pro mě výsledek nepřijatelný, seru na to a přiděluji všem účastníkům stejně bodu. Nevím kolik to je. Účastníci jsou tito:

Lucka a Pavlos

Radka a Otmar

Zuzka a Michal

Jirka a Béďa

Ingrid a Tom

Hanka a hodnotitel

 

Ještě k celkovému dojmu:

Byla to moc pěkná dovolená, fotek už je dost vystavených a možná ještě nějaké přibydou.

Leonidio je bouřlivě se rozrůstající oblast, ve které se stále intenzivně pracuje. Osobně jsem tam viděl v propoceném tričků švýcarského staříka co se jmenuja Claud Remy vrtat nýty a vytloukat. Rostou i nové těžké cesty, ale viděl jsem hlavně „tuny“ nových nýtů v cestách odhadované obtížnosti kolem 5 – 6 fr.

V čase co mi zbývá, bych se tam ještě rád párkrát vypravil, možná ty nadcházející Vánoce.

 

PN

 

Paklenica za studena – Velikonoce 2016 (photomach)

Tak jsme si vyjeli za sluníčkem na jih a první dvoudélku ve stěně jsme pořádně zmrzli. Ta zima měla ale jednu výhodu – skály skoro prázdné. Temná bura v následujících dnech odezněla a v neděli to bylo nahoře bez. Zcela nečekaně jsme hned druhý den narazili na Filipa s Maruš, takže v následujících dnech (a večerech) bylo veselo. Prostě Paklenica fajna, jak děvucha dajna.