Od pátku 25. do pondělí 28. září jsme vyrazili na tradiční podzimní skalky, tentokrát do rakouského Dürnsteinu nedaleko Kremsu. Plán byl jednoduchý: trochu si zalézt, potkat se s kamarády a ověřit, jestli místní Veltlínské zelené pořád drží svou kvalitu.

Účast sice netrhala rekordy, zato paní správcová kempu byla ve formě. Už v pátek nám vysvětlila, že nás přijelo nějak málo. Během soboty dorazil zbytek výpravy, ale ani pozdější příjezd je nezachránil před uvítacím proslovem. Nakonec jsme se přece jen sešli ve výborné sestavě napříč generacemi – od malých holek obou Petrů, Ďáska a Zajíce, až po Holušovy.

Kemp prošel rekonstrukcí a dnes přeje hlavně obytným autům a karavanům. Pro stany zůstal jen menší kousek, takže jsme se svými plátěnými příbytky tvořili takový menšinový, lehce retro oddíl.

Po zabydlení a absolvování přijímacího řízení u paní správcové už nic nebránilo lezení. Na cestu do Dürnsteinu jsme využívali přívoz nedaleko kempu. Lodička nás pohodlně přepravila přes Dunaj a zároveň elegantně vyřešila otázku, kdo bude řídit. Dospělí zájemci se tak mohli bez starostí věnovat i ochutnávce místního Veltlínského zeleného. Samozřejmě až po lezení – pořadí disciplín je třeba dodržovat.

Počasí nám vyšlo na jedničku. Celé tři dny svítilo sluníčko a přes den bylo na skalách báječně. Jen noci nám připomínaly, proč se akce jmenuje podzimní skalky a proč se při balení nevyplácí podceňovat spacák.

Ve skalách jsme se rozprchli podle chuti, sil a lezeckých ambicí. Jeden společný bod jsme ale měli: na Däumling si vylezli všichni, včetně těch nejmladších. Tahle skalní věž tedy úspěšně prověřila všechny generace naší výpravy.

Zkrátka příjemné a pohodové podzimní lezení v dobré společnosti. Sluníčko hřálo, skály držely a Veltlínské nezklamalo. A paní správcová? Ta na nás snad do příště taky ráda vzpomene.

Honza