Archiv autora: Jiří Běnek

Chorvatská Čikola – říjen 2024

Budu krátký, nebudu vymýšlet kolo a hodím tady odkaz na pěkný článek – https://www.zagurami.eu/cikola/ kde je skoro všechno. Uvedu jen osobní postřehy + něco k oblasti, která v článku není. Strávili jsme 4 dny lezení v sektorech Osoje, jeden restday v NP Krka a jedno lezení v 15km vzdáleném severním sektoru Promina-Magaretaš.

V Čikola kaňonu se velmi hodí 80m lano, na 40m cestách je potřeba tolik expresek, že se to až nedá unést, jak je to dobře odjištěné. Pojmenování cesty na nástupu je tabu a bez průvodce je tam člověk hodně smutný. Linky jsou tak hustě vedle sebe, že i s průvodcem to byl někdy ořech se dopočítat – měli jsme předposledního od Borise Čujiče (kde  chybí nejen celý A4 sektor Osoje, ale hlavně spousta nových linek se vklínilo mezi starší cesty) + aktuální výcuc z www. thecrag.com. Klasa je tvrdá, cest hromady, ale lehčích je méně takže po zohlednění orientace sektoru (bylo fakt horko) nám ty lehčí cesty ke konci už docházely a museli jsme se vydat na průzkum do oblasti Promina-Magaretaš nad městem Drniš.

Promina-Magaretaš tvoří skalní pás do cca 20m výšky jsou tam 3 sektory orientované severně, navíc je to v cca 800m/m s lesním krytím, takže na horké podzimní dny jako dělané. Po příchodu pod stěnu jsem byl dost zklamaný, v porovnání s Čikolou je to takový kvak, ale po druhé cestě jsem to musel přehodnotit. Fakt mě to lezení na Promina dost bavilo, přišlo mi to jako takové delší bouldery, náročnější na mozkovnu a kreativní kroky, klidně bych se tam vydal znovu. Podstatným negativem je, že s lehčíma cestama se tam člověk celkem rychle vyčerpá a protože je to nová oblast, není v lehkých cestách nouze o volné kameny.

Neb jsme dostali neodolatelnou nabídku, byl restday v 5km vzdáleném NP Krka jasnou volbou. Po zkušenosti z Plitviček, které jsou násobně větší, jsem neměl velká očekávání a byl velmi překvapen jak moc se mi tam líbilo. Vodopády byly plné hřmoucí vody, velmi zajímavé jsou expozice využití vody ať už k mletí nebo k pohonu turbín hedroelektrárny, hodnotné je i info o tom co všechno v NP žije a roste. Za mě to byly čtyři omlazující hodiny, které jsme tam strávili.

Ubytko, které jsme sehnali ve vesnici Konjevrate, kdy jsme měli sami pro sebe celý dům 15min autem od kaňonu, bylo v poměru cena/výkon snové. Najeli jsme 2222 km, v součtu nás ten 7 denní výlet vyšel na krásných 5500,- na hlavu, včetně jídla.

Kdyby bylo chladněji, odpoledne se nám už roztékaly nohy, byl by to dokonalý zájezd, takhle to hodnotím jenom jako dost hodně dobré 🙂 .

JB, vlastní rukou v českém jazyce, s diakritikou.

(po rozkliknutí obrázku se objeví komentář. Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

podzimní oddílový “Vtáčník” 2024

Dobré to bylo a to jakože dost!

Účast byla hojná, počasí vyšlo, cesty dokonalé. V sobotu jsme utvořili dvě útočná družstva, kdy se jedno připékalo na Vtáčníku (jašterice) a druhé promrzalo na Salamandře (medvedě). K průniku došlo až v Pacho kempu, kde se toho ovšem moc nestihlo neb jsme šplhali až do setmění a tak povídání zachraňovala vyhřátá hospoda finišující ve 22:00.

Ráno bylo těžké! V pěkných 4C jsem se vyspinkal do růžova a byl hotový už ve 4:30, zatímco první nocležníci vypadávali ze stanů teprve v 7:30, o posledních ani nemluvě. A tak se stalo, JAKO OBVYKLE, že než to posnídalo, uklidilo a nabalilo auta bylo už slunko vysoko a smutná hora zela prázdnotou. Lehce před obědem jsme se skoro všichni (Šimon měl nemocné auto tak se dal k domovu předčasně) doplazili na Vahošovo oblíbenou lokalitu Jančekova skála, což byla pro většinu objevitelská mise. Hodnotím tu horu (až na ten kopcovitý přístup) nadmíru pozitivně. Cesty kolem 30m, velmi barevné – kouty, spáry, stěny ukloněné i převislé, všechno tam je. Z toho mála co jsem lezl mi přijde, že více než hrubá síla tady vítězí technika a schopnost správně to přečíst. Orientace hory je taky bezvadně vymyšlená – podle vkusu každého soudruha najdou se cesty ve stínu i na slunku. Jištění předpisové, matroš andezit jako na Vtáčníku. Obtížnost je velmi přísná, ale nás to nepřekvapilo, Slováci jsou drsňáci to se ví. Pobíhali jsme tam do 16:00, kolem 19:40 jsme už doma zalívali kvítka. Akce skončila velkým úspěchem, lidských ani materiálových ztrát nebylo.

Nejvyšší poděkování patří náčelníkovi, bo to dobře zařídil!!!

Konec hlášení v českém jazyce, s diakritikou, JB.

(po rozkliknutí obrázku se objeví komentář. Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

Letní Písky – Jetřichovice, červenec 2024

Co napsat?

Vzorně zorganizoval hlavní pískomil Pavlos. Parádní spaní v chalupě “U tří soviček” v Jetřichovicích (s bezvadnou zahradou, venkovním posezením a baseinem jako bonus). Počasí na draka – nejdříve pekelné vedro, posléze pravidelný noční děšť, který se občas objevil i ve dne, takže se to lezení zvrhlo v turistiku až tak, že to většině lezlo krkem. Něco málo se nicméně vylezlo, ale doba je zlá, fotografové se vypařili takže důkazů je pramálo.

Nicméně, sociální aspekt akce byl naplněn! Potkali jsme se i s činovníky, které běžně nevídáme, denní kooperace v chalupě ověřila schopnost spolupracovat, večerní klábosení proběhlo. Nakonec nás bylo dost i na to abychom unesli břímě lezeckého půstu, kterému jsme byli vystaveni z důvodu mizerného počasí.

Obrázky v galerii jsou záměrně pospřeházené. Svět je chaos, takže to tady nebudeme napravovat.

Komu se to nelíbí, ať …………. nebo zašle své fotky aby se dílo stalo hodnotnějším (do kompilace přispěli jen 4 plantážníci).

(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

 

Paprskové běžky 2024 proběhly!

Bez nějakého velkého psaní jen uvedu, že jsme vyhmátli nejlepší letošní podmínky. Ranní teplota -11C, přes den spalující slunko, bez mraků a příjemných -5-3C po oba víkendové dny.

Stopy předpisově upravené, sněhu habakuk, (stejně jako lidí) ale paprskové stopy jsou dlouhé, takže se to nebyla žádná trága.

Na chalupě u Honzy se nás nakonec sešlo 9 lyžníků, přičemž jsme ještě ve stopě náhodou potkali na opušťáku Filipa s Maruškou a v neděli doběhl z Ovčárny i Honza Ondruš, takže účast lze označit za slušnou.

Jednou větou – byl to neskutečně vydařený víkend.

(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

Fotka roku 2023…….včetně vyhodnocení

Jména výherců:

  • 1 – Pepa Kretek – fotka č.30
  • 2 – Miro Kysela – fotka č.11
  • 3 – Jiří Běnek – fotka č.29
  • 4 – Béďa Křístek – fotka č.48

Kdo by chtěl nahlédnout hlouběji do střev, tak níže je odkaz na excelové tabulky, o které se postaral excelový mág  Peťa Čenžák:

https://www.ho-start.info/wp-content/uploads/2024/01/Fotka-roku_2023_vysledky-a-tisk.xlsx

——————————————————————————————————————————————————————————–

Hola lezouni!!!    Je tady baterie fotek, které je třeba prohlédnout a ohodnotit 🙂

Číslo fotky se zobrazí dole po jejím rozkliknutí. Jak psal Pavlos, neposílejte hodnocení mailem, ale nově vyplňte Google formulář. Odkaz pošlu do oddílového WhatsApp, příp. do mailu (aby nám to nehodnotil kdejaký hejhula). Je to jednodušší jak pro vás, tak hlavně pro finální vyhodnocení.

Ještě bych chtěl zmínit nepsané pravidlo, totiž že hodnotitel, který je zároveň soutěžícím nemůže bodovat fotky, které do soutěže přihlásil.

Prohlížet to v mobilu/tabletu není nejlepší nápad. Využíváme neplacenou verzi galerie Envira, která nepodporuje načítání na celý display 🙁

Labák, aneb jak pravila Hanka, důstojná náhrada za Dolomity – červenec 2023

Dlouho jsme se na ty Dolomity chystali, ale počasí ve čtvrtek rozhodlo, že se jediným horským střediskem se slušným počasím  v 1. prázdninovém týdnu stane Labák a tak jsme se přizpůsobili. Je to místo ikonické. Pro kombinované páry lezců/nelezců je to super oblast – hodnotné lezení na každém kroku + na kola a turistiku je tam toho hromada moc (máme prošlapanou hlavně německou část, kdo by chtěl tipy tak se obraťte).
Mimo jiné jsme byli zvědaví i na to, jak to vypadá po požáru, který se tam vloni rozhořel zrovna když jsme přijeli – pro dokreslení jsem vložil i pár obrázků z té doby.

Závěrem – dopadlo to jak nejlépe mohlo. Někteří hodně viseli, jiní to více kombinovali s turistikou a koly, večery naštěstí nebyly dlouhé a rána tak byla celkem v pohodě. Lidských ani materiálních ztrát tentokrát nebylo.

Děkuji všem za exkluzivní dovolenou.
JB, vlastní rukou v českém jazyce.

(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

2x Vtáčník (upgrade) – květen + červen 2023

Bylo to megadobré. Bych se s tím nepsal, ale jsem z toho tak nadšený + obrázky vyšly celkem dobře, že to sem prsknu, ať máte co závidět (a že jsme psali o volném místě v autě). Dokonce jsme se ani neuvařili jak jsem se obával + jsme potkali vítkovického Tondu s Míšou, kteří nám vyradili pěkné kousky a společně jsme strávili prima večer.

Doplnění: pro velký úspěch v květnu jsme ještě v červnu vypravili další expedici, tentokrát v pracovních dnech. No a to byla teprve pecka – celou horu jsme měli jenom pro sebe, až jsme ani neuměli vybrat do čeho se pustit dříve.  Ještěže existuje únava, jinak bychom si ani neužili podvečerní družbu a doplnění tekutin.

Jinak Vtáčníkové lezení mě pohltilo. Neklouže to, něco přejištěné, něco odvážné (dá se hodně založit vlastní), dlooouhé jedno i vícedélky. Cesty pro práskače i pohodáře, stupnice typicky slovensky tvrdá,  štandy precizní, prostředí kouzelné. Dokonce zazněly chvalospěvy jako slovenský Labák, apod. Ty 2,45 hod v autě a 30min. přístupu po horu je bohatě vyváženo množstvím cest (stále vznikají nové), které jsou bezva přípravou na seriózní horské lezení (akorát kamzíci tuna chýbajů, no na oplátku nie sú vylůčené medvedě 🙂 ).

Pravidla hry, našel bratr, zde:

Click to access hradokguide_3_2021.pdf

(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

Další pohádkové skialpy na Žiarské – březen/23

Byla to flash akce – jen a pouze kvůliva dokonalé předpovědi, pozitivní lavinovce a volných postelích na Žiarské chatě vydali jsme se v 9. týdnu na tři dny do hory. Dopadlo to pozitivně. Každá jedna cesta nahoru i dolů hladila duši, tužila tělo a udělala z nás tak pro budoucnost lepší lidi. Nepouštěli jsme se do žádných velkých akcí, každý den našlapali a sklouzali něco přes 1000 výškových metrů a přestože byly podmínky i na náročnější sjezdy z Barance a Smreku, nenechali jsme se zlomit a pojali to spíše turisticky.

Jistou kaňkou na kráse výletu bylo podražení postele ze 17 euro/noc bez snídaně před rokem na letošních 40euro/noc včetně snídaně. Pro úplnost za pivo se chce 2,5 – 3,5euro /0,5l, parkování vyjde 5 euro/noc.

Nebudu v textu opakovat co jsem tady psal před rokem, kdy jsme Žiarskou dolinu prošlapali v podobných podmínkách s bratrem a nechám to na obrázky.

Nehledě na cenu, budou-li podobné podmínky, umím se tam letos vydat klidně ještě jednou.

JB, vlastní rukou v českém jazyce.

(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

podzimní Paklenica / Velebit (opět) bez lana – říjen/listopad 2022

Jelikož mě zase všichni nechali ve štychu, nezbylo mi než podzimní Paklenici a okolí pouze horizontálně prošmatlat. Ale mi to fakt nevadilo, protože v tak neskutečně probarveném ráji dokážu jenom chodit a koukat,….  aniž by se mi potily ruce. Prostě, byl to velmi vydařený (43) týden, kterým jsme si s ženou prodloužili léto i život. Pro inspiraci ostatním sem prsknu nějaké info a obrázky z našich výletů k/do/na:

    • Aniča Kuk – značenou a částečně lanem zajištěnou kozí stezkou kolem Veliki Čuk jsme vyšplhali na vrchol a vrátili se v mapě značenou ofiko trasou

    • kaňon Malé Paklenice, přičemž jsme se vrátili úžasnou náhorní plošinou přes Jukiči-Lekine nijve (řeka byla úplně vyschlá, jinak by to byl sekec a možná i mazec)

    • Bojin kuk – nadpozemská, delší, procházka pohádkovou krajinou, kořeněná lehkou ferratkou, která  významně zkrátí cestu na vrchol. Cestou zpět z vrcholu se to vyplatí obejít, protože je to velmi, velmi krajinově významné, krásné a vůbec…

    • Tulove Grede – za málo peněz hodně muziky – autem člověk přistane 1,5 hod od vrcholu a samotný výstup je už jen za odměnu (stejnou cestou zpět)

JB, vlastní rukou v českém jazyce 🙂

(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )