Archiv rubriky: Oddílové akce

Tady budou Příspěvky s názvy podle akcí, kam budou mít přístup jejich organizátoři a budou tam psát podrobné info

Report z oddílové akce na písku v SASKU od 5.-12. července 2025

Letošní tradiční oddílová akce „letní písky“ se náramně povedla i přes nepříznivou předpověď počasí. Výhled byl takový, že bude celý týden pršet a bude zima, což se nakonec nekonalo. Opustili jsme poprvé české luhy a háje a vyrazili jsme do SASKA, meky pískovcového lezení. Jako základnu jsme měli stanovou loučku Aktivhof v městečku Porschdorf s krásnými výhledy na okolní „steiny“. Na louce krom nás bylo jen pár stanů, bokem občas nějaký obytňák, takže klid a pohoda. Zázemí taky solidní, sprchy, toalety, pod pergolou gril a lednice s chlazenými nápoji, které máme opravdu rádi. Všichni ubytovaní dostali „Gäste karte“ se kterou je zdarma hromadná doprava a možnost zdarma parkovat na vybraných parkovištích, případně je možné uplatnit slevy na vstupném na různých místech (akvaparky, muzea atd.).

Co se týče účasti, byla oproti letům minulým slabší, zato samí dobří 😊A sice Mückovi, Krtci bez dětí, Zajíci s dcerou, Helmut, Vojta, Radka, Nováčci (spali vedle v apartmánu), Mach (jen na víkend). Suma sumárum 15 kusů bez rozdílu věku a pohlaví 😊.

Porschdorf se nachází přibližně 12 km od Hřenska, je kousek nad Bad Schandau. Poloha je ideální, k jednotlivým sektorům je to kousek, ovšem autem. V nejbližším okolí je Lilienstein, Rathen, k další oblastem to ovšem není o moc dále. Parkoviště pod skalami jsou vesměs zpoplatněna, celodenní parkování stojí okolo 5-15 € (platí se cash, většinou mincemi).

Lezecky bohužel vyšly jen 3 celé dny a jedno odpoledne a jedno dopoledne. Jinak buď pršelo nebo byly přeháňky a skály byly mokré. Tyto dny si program každý upravil podle sebe, někdo vyrazil na túru, někdo na bajk, do aquaparku a nebo se zevlilo v kempu a popíjelo pivko 😊. Větší skupinka vyrazila na bouldrovku do nedalekých Drážďan. Bouldr byl prostorově velký, pro děti byla vyhrazena samostatná část s lehčími cestami a profily, dětským koutkem, v patře byl bar a tělocvična pro bouchače. Když to ovšem srovnám s Hangárem, tak lezecky se mi zdá, že je zajímavější.

Lezecky jsme navštívili 2 oblasti a sice Rathen a Lilienstein, obě stojí za návštěvu. Rathen je velká oblast s velkým počtem věží, Lilienstein je menší oblast, přesto lezecky vděčná. Po dešti se dá lézt v údolí Liebetal, jedná se o bývalé pískovcové lomy se sportovně jištěnými cestami, mnohdy se sekanými chyty. Je zde okolo 90 cest všech obtížností s přístupem do minuty od neplaceného parkoviště.

V Rathenu jsme navštívili dva sektory, první okolo známé věže s dlouhou údolní stěnou Höllenhund a neméně dlouhým, takřka dramatickým přístupem od parkoviště a druhý okolo veže Waltersdorfer Horn s krátkým přístupem od parkoviště, byl vybrán i s ohledem na nepříznivou předpověď počasí. V oblasti Lilienstein jsme byly dvakrát, byla nejblíže od ubytování, zde jsme lezli na věžích Lilienstein-Westecke a Liliensteinnadel. Námi navštívené oblasti nepatří v rámci Saska k těm nejvyšším, ovšem i tak byla průměrná délka lezených cest 50+ metrů v pevné skále a troufám si říct, že i solidně zajistitelná. Vzhledem k tomu, že jsem zde, jako většina z nás lezl poprvé, tak pokud vyberete nějakou hvězdičkovou cestu z horolezeckého průvodce, určitě neprohloupíte a ani se nezrakvíte (ale umět smyčkovat je nutností, kruhy se celkem šetří 😊).

Výhodou bylo, že jsme měli celkem dost adeptů do čelby (Krtka, Helmuta, Pavlose) a jednoho „chrousta“ (Vojtu) na tahání cest vyšších obtížností 😊. Lezení probíhalo souběžně v několika skupinách ve stylu vláčku, který se vytvořil za prvolezcem a čítal další dva a více lezců. S čím jsme se  potýkali (čti Mückovi), byla skutečnost, že rychle docházeli lidi, kteří by pohlídali děti pod skalou 😊. Lezení jsme si náležitě užili, pod skalami bylo veselo, stereotyp nehrozil, páč lezecká družstva se neustále měnila včetně pořadí jednotlivých lezců 😊. Obzvláště fajn bylo vidět Novajdu zas zpátky ve skalách! Jde mu to „po tom všem“ velice pěkně! Ze Šimonkem jsem si vylezl několik cest, šlo mu to taky dobře a na TR přelez i první VIIb!

Týden utekl jako voda, místy i obrazem, ale podle spokojených tváří účastníků zájezdu, bylo patrné, že se akce velice povedla. Ubytování bylo super, tedy pokud někomu nevadí spát ve stanu nebo v autě. Kdo nejel a mohl, myslím že prohloupil, protože lezecky a krajinově je to vážně bomba. Příští rok asi akci zopakujeme, snad i počasí bude lepší a třeba i nalákám další zájemce.

Díky všem účastníkům akce za příjemně strávený týden a všem statním HORE ZDAR!

Pavlos

PS. Přikládám pár tipů na pěkné cesty, které jsme lezli

  • RATHEN:
  • Hinterer Höllenhundturm – * Talweg – VI
  • Waltersdorfhorn – * SW wand – VIIb
  • LILIENSTEIN:
  • Lilienstein westecke – * Südkante – VIIa, * S-hangel – VIIb, * westkante + kniefervariante – VIIa
  • Liliensteinnadel – * Talweg – V, * Geschützte Verscheidung – VIIb, * Märzenabecher – VIIIa

 

65 let HO Start – Výroční trička

Ahoj,

k příležitosti 65. výročí klubu HO Start jsme nechali vyrobit trička s tematickým potiskem. Návrh potisku byl zveřejněn ve skupině na WhatsAppu.

Cena jednoho trička je 380 Kč.
Pro členy oddílu platí zvýhodněná cena 180 Kč na jedno tričko. Pokud si někdo objednal více triček, další kusy jsou již za plnou cenu 380 Kč.

Platba proběhne buď v hotovosti na místě, nebo převodem na oddílový účet.
Při platbě převodem prosím uveďte do poznámky jméno a počet triček.

Předání triček proběhne v sobotu 13. září na Porúbce.
V případě nepříznivého počasí se akce přesune na lezeckou stěnu La Scala v Žilině.

Pokud si někdo nebude moci tričko vyzvednout v uvedeném termínu, ať se obrátí na Petra Čenžáka a domluví se na individuálním předání.

Zdar, Honza

Letní písky SASKO 5.- 12. července (13. července)

Zdarec Bando,

předběžně máme zamluven kemp v Sasku, bude to letos trochu méně luxusní jak loni, ale zato to je všude kousek. Rezervaci musím potvrdit do 10. června. Domluvte se a napište jak a s kým budete spát – stan, auto!!! Platba bude na místě, napíšu jim příjezd v sobotu 5. července v odpoledních hodinách orientačně mezi 14 – 17 hodinou.

Přihlášeni jsou tito: Mückovi (2dos 2děti), Krtci (2dos), Helmut, Kapuš, Vojta Tomkis, Mára, Zájíci (2dos 1dítě), Radka F. (1dos), a víkend Mach.

Kdo není přihlášen a chtěl by jet dodatečně, zajistí si sám, odkaz na ubytko níže v textu.

Info k ubytku:

Aktivhof, Hauptstraße 2, 01814 Porschdorf, Německo: Aktivhof Porschdorf (Kemp) • Mapy.com

Toto mi psali:

“Dobrý den Pavle,

děkuji za Váš dotaz. Vaši rezervaci jsme původně
zadali nezávazně. Potvrďte prosím svou rezervaci
do 10.06.2025
nebo nás zrušte, pokud
nechcete přijet.
Nezapomeňte nám prosím sdělit počet stanů a čas
vašeho příjezdu
– podle toho budeme plánovat.
Naše ceny najdete zde:

Přenocování ve vlastním stanu nebo autě:

Osoba od 14 let: 13.00 €
Cena pro juniory 5 – 14 let: 9.00 €
Lázeňský poplatek od 16 let: 3.00 €; 6 – 16 let: 1,50 €

Pavilony, skládací karavany, domácí stany, skupinové stany atd. další € 6,00

https://aktivhof-elbsandstein.de/de/zeltwiese.html
POZOR – v hlavní budově se nepoužívají kuchyně a ledničky

Vzhledem k tomu, že nejsme kemp “ADAC”, není “venku” elektřina ani voda. Ale v hlavní budově najdete stoly a lavice, umývárny,
moderní sanitární křídlo a dokonce i jednu nebo dvě
zásuvky pro případ nouze pod ochrannou střechou.
Platba se provádí při příjezdu na místě. Věříme ve vaše slovo.
V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat e-mailem nebo telefonicky. (info@aktivreiseteam.de)”

Napiště mi obratem požadované, rezervaci potvrdím 10.6.

Díky, PÍSKŮM ZDAR!!!

Pavlos / 720 747 202

 

 

 

 

Tradiční Honzovo skialpy, zázrakem, proběhly!

Přestože to bylo na ručník, nějakým kouzlem se to podařilo uklohnit a nakonec jsme všichni mlaskali. Vezmu to od začátku, abych vylíčil ten očistec, kterým Vahošek prošel abychom se mohli klouzat.

Dva měsíce dopředu Honza objednal ubytko ve Vyšných Revúcach neb jsme se chtěli vrátit v čase a zopakovat úspěšné procházkové ročníky ve Velké Fatře. Trpělivě jsme vyčkávali až do posledního týdne zda po 1,5 měsíci sněhového půstu něco na Fatře nesypne (sněhu nebylo ani na koulování), ale nesyplo tak bylo rozhodnuto obětovat zálohu a hledat něco kolem Liptovského Mikuláše s vidinou zasněžených severních svahů Roháčů. Náhradní ubytko bylo nalezeno, zaplaceno a za 3 dny odřeknuto neb tam prý bouchnul kotel (klasická výmluva, … taky mohla prasknout voda).  Tzn. ve středu Honza hledal ubytko další, což je pro takovou bandu jaká nás byla náročný logistický oříšek, navíc okořeněný legračním rozpočtem, do kterého se musel, i v kontextu nesrovnatelně atraktivnější lokality, vejít!  Jisto jistě při nás stál ten týden samotný skialpový Bůh Moher možná i jeho pobočník Syntetik a na poslední chvíli nám nasvítil apartmány Smrečie – kousek od Liptovské Mary, takže jsme to měli na ½ cesty mezi Roháčema a Chopkem.

Bo počasí, tak už v pátek (21.2.25) kolem deváté někteří hladili pásy a následně šoupali „spálenou“ sjezdovku aby okusili severo-roháčský sníh. Pro pořádek je třeba podotknout, že letošní zima byla nejhorší jakou pamatuju, v únoru bylo sněhu tak málo, že se v celé severní části Roháčů dalo lyžovat jen ve Spálené dolině a to ještě za využití vysněžené sjezdovky. Pro úplnost ještě sumarizaci – skialpovou posádku letos tvořilo 15 lyžníků z toho 6 přespolních.

Dále jen telegraficky, protože vše podstatné je v komentované obrazové příloze. Pátek = vyšmatlání sjezdovky, dále pak Malý Salatín ////// Sobota = štředisko Jasná – po sjezdovkách na Chopok, traverzem na Děreše a zpět ////// Neděle = pomohli jsme si lanovkou ve Spálené dolině a pokračovali na Brestovou (Honzovo skupina se klouzala pod Salatínem).

Ještě zde připojím velké poděkování mých opavských kamarádů, kteří se akce zúčastnili a na revanč nás zvou na Slezskou Hartu, kde můžeme okusit sílu větru na mořském katamaranu.

Mě tak napadá, že celá tato akce byla právě tou výjimkou, která potvrzuje letité pravidlo, že z hovna bič neupleteš a když upleteš tak nezapráskáš. Honza to nějak upletl, práskali jsme všichni  a poměrně hlasitě 😊

JB, v českém jazyce s diakritikou.

 

Po rozkliknutí se objeví komentář. Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu / tabletu podporuje omezeně, čehož výsledkem je, že je tam prd vidět 🙁 )

Lezecký maratón 2025 – VII. ročník – výsledky a fotky

s podnázvem: “Nie je dôležité vyhrať, ale zvíťaziť sám nad sebou”

Dlouho to vypadalo, že je přilášeno jen několik dvojic a protože jsme stabilně adepti na poslední místo, přišlo mi docela žertovné, že i letos budeme poslední, tedy třeba čtvrtí, my starci …  ale nakonec jak praví klasik, je všechno jinak. Sjelo se nás 10 dvojic, z toho 3 přespolní …

Většina už Maraton absolvovala dříve a tak jsme se mohli bez okolků pustit do „práce“. Rozmístili jsme se v prostoru stěny a věnovali se lezeckým „problémům“. Někteří přípravu nepodcenili a pravidelně sem jezdili trénovat. Všechno běželo jako na drátkách, občas jsme prohodili pár nenucených slov nebo věnovali úsměv do objektivu foťáku. Já se tajně ohlédla do hlavního prostoru, kde se zcela v rozporu s gravitací ladně pohybovala těla lezců a lezkyň v převislých cestách, jako by nic nebylo snadnější … a tak trochu jsem jim záviděla. Nu, žádné zdržování, protáhnout prsty, hrábnout do pytlíku s magneziem a taky si trochu „hrábnout“ ke dnu svých sil.

Tiskové středisko mělo tentokrát vydatnou posilu – Iva a Katka, výsledky zpracovávaly průběžně, fotily a dobrou náladou všemožně podporovaly. Ono se lehko řekne, vylezeš akorát 21 cest. Ale víš jak načasovat přestávku? Kafe hodně nebo málo? Nebo vůbec? Už je čas na nějakou vitamínovou bombu nebo to ještě dojedem? To jsou vážné otázky, k jejichž odpovědím se člověk propracovává někdy jen velmi těžce…

V hale se vystřídalo několik vln návštěvníků, ale i nás na konci odpoledne čekaly poslední cesty a odevzdání vyplněných listů.

… vylezeno, body sečteny, ceny rozdány … tak trochu vydechnout, pořádně nadechnout, protože venku už čeká jaro a má pro nás další výzvy…

Milica

 

Za organizátory musím poděkovat všem startujícím. Opět mě přesvědčili, že akce nebyla marná. Dále chci hlavně poděkovat Katce a Ivě. Aspoň jsme si mohli trošku v klidu zalézt. Krásné kreslené diplomy a barvení medailí jsou taky z rukou Katky a Ivy. Možná, že se opět hecnu a udělám další ročník.

Petr

Oddílová soutěž FOTKA ROKU 2024

DNEŠKEM JE MOŽNÉ ZAČÍT POSÍLAT SOUTĚŽNÍ FOTOGRAFIE DLE PRAVIDEL NÍŽE UVEDENÝCH!!!

Pravidla soutěže Fotografie roku 2024

Účastnit soutěže se mohou pouze platní členové oddílu HO START s fotografiemi, jejímiž jsou autory! Do soutěže lze přihlásit pouze fotografie, pořízené v daném kalendářním roce a fotografie pořízené v předchozím roce od 1.12. do 31.12.

Soutěžní témata:

  • Lezení (léto, zima)
  • Horská krajina
  • Oddílové akce
  • Skialp

Každý účastník může přihlásit maximálně 3 soutěžní fotografie, které pošle mailem na adresu jiri.benek60 zavináč gmail tečka com:

  • Fotografie posílejte ve formátu .jpg
  • Soutěžní fotografie budou zveřejněny na webových stránkách oddílu v samostatném fotoalbu, umístěném v sekci ČLENSKÝ SERVIS ODDÍLOVÉ SOUTĚŽE / FOTOGRAFIE ROKU 2024
  • Fotografie vloží do alba JB (džej bí)
  • Uzávěrka přihlášek soutěžních fotografií je 26.12.2024 do 23:59:59 😊

Hodnocení soutěže:

  • Vyhodnoceny budou 3 nejlepší fotky s nejvyšším počtem získaných bodů
  • Hodnocení proběhne online na webu oddílu do připraveného formuláře
  • Hodnocení posílejte do 9. ledna 2025
  • Každý člen oddílu určí subjektivně 5 nejzajímavějších (nejhezčích) fotek a přidělí jim body:
    • 1.místo = 5 bodů; 2. místo = 4 body; 3. místo = 3 bodů, 4. místo = 2 body, 5. místo = 1 bod
  • Pořadí fotek se určí podle počtu získaných bodů

Při rovnosti bodů se pořadí určí podle většího počtu získaných vyšších míst v hlasování. V případě i této rovnosti se fotografie o umístění dělí.

Ceny:

  • Ohodnoceny budou 3 nejlepší fotografie podle výsledků hlasování členů oddílu
  • Ceny budou v souhrnné výši 5.000, – Kč

Hore zdar!

Pavlos

Advent boulder – Tendon Blok

Byla to Jana, kdo přišel s nápadem uspořádat Adventní boulder, 3x jí HURÁ!!! Po trochu krkolomné WhatsApp komunikaci na VV, kdy k tomu byli někteří (já, čímž si sypu popel na hlavu) skeptičtí, se rozhodlo pořídit pronájem, to aby se nám tam nemotal nějaký přespolní plebs, vítkovické boulderovky BLOK. Tanečky okolo pronájmu, zajištění cest, vysvětlení pravidel a vůbec jak nalézt na lopatu a jak zapisovat odlezené metry, o to všechno se lvím podílem zasloužila Marťa, 4x jí HURÁ!!! Jinými slovy, holky to daly společně dohromady, vymyslely program pro děti a na nás ostatních už jen zbylo 29.11.2024 dovalit svá těla + nějaké dobroty. Povolený a žádoucí byl i doprovod rodinných příslušníku, dětí a psů, čehož i mnozí využili.

Pro malé boulderisty si Marťa nachystala zábavou lezeckou lekci a tak rodiče mohli chvíli vydechnout a přidat se k ostatním soutěžícím, kteří zkoušeli topovat 15 boulderů třech obtížností. Během dvou hodin se většině (některým i dříve) podařilo totálně se zmrtvit.

Poděkování patří i stavěčům, protože bouldery byly opravdovou výzvou (ti si dali záležet, aby obyčejní smrtelníci 15 topů nedosáhli 😊).

Vyhodnocení – kategorie: muži

pořadí jméno počet topů počet zón počet pokusů
1. Ladis 9 10  
2. Filip 9 9 14
3. Honza 0. 9 9 21

Vyhodnocení – kategorie: ženy

pořadí jméno počet topů počet zón počet pokusů
1. Lucie 5 5 5
2. Šárka 5 5 7
3. Ingrid 2 3

Čas nezastavíš.  Absolutním vítězem (bez dělení na kategorie) s počtem 9 topů a 11 zón se stal Jindra, který ukázal „starým pardálům a pardálkám“, jak bouldery řeší mladí a nadějní. Gratulujeme!

Pozn.: při stejném počtu topů a zón se zohledňoval počet pokusů, přičemž u jednoho boulderu se započítávalo max. 5 pokusů, přestože někteří to zkoušeli i 10krát a více 😊Příště dostanou asi ocenění za snahu a výdrž😊

Celkem se akce zúčastnilo okolo 35 nadšenců, z nichž 22 odevzdalo soutěžní lístek. Nesoutěžící lezouni aktivně očumovali, radili, jedli, pili a vůbec se tak nějak akcí závistivě protrápili s všelikými zdravotními handicapy, které je nepustily šplhat.

Kromě vznášejících se obláčků mádžového prášku byli na akci viděni: soutěživý duch, přátelská atmosféra, radost dětí ze sladkých medailí, plkání o životě, mňamózní občerstvení a lehký pivní závan. Co více si na začátek adventu přát!? Třeba druhý ročník příští rok!?

Za pořadatele akce Jana Vahaja, za VV JB.

Pozn.: omluvte zhoršenou kvalitu zvuku. Fotky v tak náročných podmínkách (málo světla, velký rozdíl světel a stínů, zvířený maglajzový prášek a neustále se pohybující oddíločlenové) moje mašinka už moc nedávala a chudák často fotila na ISO 3200. Fotky z „vychytralých“, rozuměj AI, telefonů některých oddíločlenů, které jsou níže promíchány s mýma, tak mnohdy vyšly i lépe 🙂 .

(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

Poslední slanění, Rabštejn 8.-10. listopadu 2024

A je to jako vždycky … otočíš se a je téměř konec roku. Tak „poslední“ slanění, jako už tolikrát. Rabštejn. Kolikrát? Už to ani nespočítám … a spočítal to vůbec někdo? Jen tak, aby byl přehled … Takže letos, jako vždycky sjížděli jsme se od pátečního odpoledne, večera a sobotního dopoledne a sotva náš počet kulminoval, pomalu jsme se začali rozjíždět, až jsme se rozplynuli v tom, co bylo. Ve zdánlivém chaosu příjezdů a odjezdů běžely pomyslné filmy letošního roku – co kdo přelezl, kam dojel, odkud se jen nerad vracel, co si nechal na příště, co zůstalo tak nějak nedožito…

Počasí mile překvapilo a tak se lezlo na prosluněných cestách, jako by se na poslední chvíli dalo ještě něco „dohnat“. Sluníčko šimralo za krkem a dirigovalo ty opozdilce … tam ne, zkus tenhle stup, co to děláš, na špičky, no vidíš, že to jde …  Z hradní vyhlídky je vidět daleko, daleko do kraje jako bychom mohli přelétnout pohledem letošní sezónu. Potají se snažíš dohlédnout do příštího roku, co má pro nás asi připraveno?

Je to jako vždycky, uchyluješ se k nejrůznějším „zaříkávadlům“, něco musí skončit, aby něco nového mohlo začít, to známe všichni. Tak směle do nové sezóny, možná trochu nejisté, ale co kdyby… Vždyť i počasí překvapilo. A škoda hezkého dne, kdy jsi nic nepřelezl… tak rychle, rychle, lezečky a do skal. Ovšem byli i tací, kteří si nevzali ani lezečky, s odůvodněním že je přece vždycky škaredě … tak pozor příště!

    Pozn.:slaňovalo se koutem (vedle cesty Z Čech až …) ………. bylo nás hodně, ale nevím kolik ………. chata má dalšího „nového“ provozního, kuchař stejný a pořád dobře vaří

photo by Petr Čenžák + Jarda Ožana, ……. překrásný text Milica. Těch pár teček o patro výše je rezervováno pro další plantážníky, kteří by chtěli přispět svýma fotkama.

vložil podržtaška JB 🙂 …. Abych vám procvičil tyčinky barevného vidění, jsou obrázky napřeskáčku. Komu by se to nezdálo, ten je zralý na očaře. Možná ještě osobní poznámku. Tímto víkendem se definitivně potvrdilo globální oteplování neb Poslední slanění na Rabštejně zpravidla horizontálně leje a tady to bylo jinak. Něco je špatně!!!

Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně, čehož výsledkem je, že je tam prd vidět 🙁 )

podzimní oddílový “Vtáčník” 2024

Dobré to bylo a to jakože dost!

Účast byla hojná, počasí vyšlo, cesty dokonalé. V sobotu jsme utvořili dvě útočná družstva, kdy se jedno připékalo na Vtáčníku (jašterice) a druhé promrzalo na Salamandře (medvedě). K průniku došlo až v Pacho kempu, kde se toho ovšem moc nestihlo neb jsme šplhali až do setmění a tak povídání zachraňovala vyhřátá hospoda finišující ve 22:00.

Ráno bylo těžké! V pěkných 4C jsem se vyspinkal do růžova a byl hotový už ve 4:30, zatímco první nocležníci vypadávali ze stanů teprve v 7:30, o posledních ani nemluvě. A tak se stalo, JAKO OBVYKLE, že než to posnídalo, uklidilo a nabalilo auta bylo už slunko vysoko a smutná hora zela prázdnotou. Lehce před obědem jsme se skoro všichni (Šimon měl nemocné auto tak se dal k domovu předčasně) doplazili na Vahošovo oblíbenou lokalitu Jančekova skála, což byla pro většinu objevitelská mise. Hodnotím tu horu (až na ten kopcovitý přístup) nadmíru pozitivně. Cesty kolem 30m, velmi barevné – kouty, spáry, stěny ukloněné i převislé, všechno tam je. Z toho mála co jsem lezl mi přijde, že více než hrubá síla tady vítězí technika a schopnost správně to přečíst. Orientace hory je taky bezvadně vymyšlená – podle vkusu každého soudruha najdou se cesty ve stínu i na slunku. Jištění předpisové, matroš andezit jako na Vtáčníku. Obtížnost je velmi přísná, ale nás to nepřekvapilo, Slováci jsou drsňáci to se ví. Pobíhali jsme tam do 16:00, kolem 19:40 jsme už doma zalívali kvítka. Akce skončila velkým úspěchem, lidských ani materiálových ztrát nebylo.

Nejvyšší poděkování patří náčelníkovi, bo to dobře zařídil!!!

Konec hlášení v českém jazyce, s diakritikou, JB.

(po rozkliknutí obrázku se objeví komentář. Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

Letní Písky – Jetřichovice, červenec 2024

Co napsat?

Vzorně zorganizoval hlavní pískomil Pavlos. Parádní spaní v chalupě “U tří soviček” v Jetřichovicích (s bezvadnou zahradou, venkovním posezením a baseinem jako bonus). Počasí na draka – nejdříve pekelné vedro, posléze pravidelný noční děšť, který se občas objevil i ve dne, takže se to lezení zvrhlo v turistiku až tak, že to většině lezlo krkem. Něco málo se nicméně vylezlo, ale doba je zlá, fotografové se vypařili takže důkazů je pramálo.

Nicméně, sociální aspekt akce byl naplněn! Potkali jsme se i s činovníky, které běžně nevídáme, denní kooperace v chalupě ověřila schopnost spolupracovat, večerní klábosení proběhlo. Nakonec nás bylo dost i na to abychom unesli břímě lezeckého půstu, kterému jsme byli vystaveni z důvodu mizerného počasí.

Obrázky v galerii jsou záměrně pospřeházené. Svět je chaos, takže to tady nebudeme napravovat.

Komu se to nelíbí, ať …………. nebo zašle své fotky aby se dílo stalo hodnotnějším (do kompilace přispěli jen 4 plantážníci).

(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )