Poslední slanění v Będkowské dolině

Minulý víkend proběhlo naše tradiční poslední slanění. Tentokrát jsme dali Rabštejnu volno a vyrazili do Będkowské doliny v Polské Juře. A byla to dobrá volba! Z Ostravy jsme po dálnici dorazili za něco málo přes dvě hodiny. Mildorfovi si cestování užili skoro sedm hodin – klobouk dolů před jejich chutí potkat se s oddílem. To už je slušný vytrvalostní výkon, a člověk ještě ani nesáhl na skálu.

Ubytování bylo slušné, snídaně výborné a večeře také nezklamaly. Jedinou trhlinou v jinak povedené organizaci byla pivní situace. Čepované nebylo, lahvové ano, ovšem za cenu, při které si člověk každého doušku hned víc vážil. Naštěstí se našel dobrovolník, který ze vzdáleného obchodu přinesl plný batoh piv. Tak takhle vypadá poctivá práce pro oddíl!

Počasí vyšlo na jedničku. Skupina kolem Petra Mareše si pěkně zalezla na Sokolici, krásné vysoké skále přímo nad ubytováním. Zbytek výpravy si ke slanění vybral skálu Dupa Słonia. Už samotný název sliboval zážitek, který se bude doma dobře vyprávět.

Cestu zpátky jsme si zpestřili přechodem potoka po mokré kládě. Po lezení tak přišla na řadu ještě zkouška rovnováhy a nervů. Okolostojící ochotně poskytovali morální podporu, přičemž bedlivě sledovali, kdo jim jako první předvede i koupací část programu.

V neděli dopoledne jsme se ještě prošli na vyhlídku nad Sokolicí, naposledy se rozhlédli po krajině a pak se rozjeli všemi směry domů. Tentokrát už každý podával vytrvalostní výkon podle vzdálenosti svého bydliště.

Velké poděkování patří Ingryd, která tohle poslední slanění vybrala a zorganizovala. Skály, počasí i společnost zařídila výborně. Čepované pivo jí pro tentokrát odpouštíme!

Honza