Archiv autora: Lukáš Klimánek

Krtkův Memoriál – alias červnový Holentál 2020

Na Ráblu, na oslavě 60.let oddílu, Krtek u piva a kořalky, nalákal snad půlku oddílu na super víkendové lezení v Hohewandu. Taky mě to zlomilo, i když jsem měl původně úplně jiné plány, no stavba opět počká…

V sobotu za ranního kuropění vyrážíme s Peťou směr Hohewand. Ve Vídni volá Krtek, kde už jsme, natož se dozvídáme, že on je doma, a vlastně, že všichni jsou doma… že Pavlos řekl, že všichni všechno ruší, že hlásí moribundus  a nikdo nikam nejede…. No to byl šok, Krteček to nemohl rozdýchat, spousta krásných nepublikovatelných slov, až nám ho bylo s Peťou líto.

Měníme plány na Holentál, tam by nemuselo být takové horko. Na parkovišti u Weichtelhausu nás přivítal autobus plný vymóděných budoucích feratistů CK Alpina. Dáváme startovního lahváče, převlíkáme se do lezeckých hader, ale  budíme zájem…  Jestli jdeme taky na ten kurz, že taky mají kořalku, že by si s námi rádi  dali atd… , nevím čím jsme je s Peťou tak oslnili… dnes už takoví staří ožungři.

Cílem je sektor Atlantis, jak řekl v minulosti o tomto místě jeden Slovák, Luxusní lezení, kde nejsou žádné zkur…. travky. Cestu pod sektor nám chtěla překazit pěkná zmije, kterou chuderku Peťa málem zašlápl. Na rozlez dáváme 7, krásná 30m dlouhá a pustila celkem bez problému.

Pak hned vedle 7+, dost vyrovnaná, 1. klíčové místo je bohužel už dost jeté, bez možnosti cvaknout presu, takže jsem si poseděl, ale nakonec vylezl. Peťovi se na druhém konci podařil čistý přelez. Cesta mě tak došťavila, že jsem měl chuť to už to ten den zabalit. Hned jsem si vzpomněl na legendární Pavlíkovu hlášku:  Jestli chcete, abych byl už na oběd doma, tak si tu cestu za váma dám :o).  Sílu a energii mi naštěstí vrátil další  lahváč a hodinový šlofík pod skalou. Po restu nastupuje Peťa do 8-, těžký koutek přesně dle jeho gusta. Jedno malé zaváhání a je na štandu, krásně to ukrokoval. Druhá délka začala převisem, celkem přísných 7, ale podařilo se. Třetí délka za 8+, Peťa řešení našel, ale přelézt to v kuse, zatím science fiction. Pak ještě dáváme jednu kratší 7-  a v 8 večer valíme na parkáč. Tradiční koupel v ledové řece, luxusní večeře, pár piv a kořalek no prostě paráda… V neděli už v 8 ráno nastupujem do stěny vedle Blechmauera, cesta Pogo za 7+, 10 délek. Cesta pěkně pouští. Druholezec s báglem ty nejtěžší místa přelézává pomocí pres, aby zůstala ještě nějaká síla.  Za půlkou nás dohání rakouská dvojka – tak je pouštíme, prý lezou běžně tak cesty kolem 8+.  Po šestihodinovém lezení  jsme nahoře. Cesta byla krásná ale lehčí než kousek vedle Gelber October 7+, kterou jsme lezli asi před dvěma lety snad 12 hodin. Až u auta přichází první bouřka. Děkujeme ti Krtku za super akci a snad příště na viděnou!

Lukáš

Mnich – Jambalatora 9-

Dle průvodce: Jambalatora 9- , tri dlžky( 9-, 7, 8+) Skvost slovenskeho lezenia! Cesta ,ktora by mala figurovat na top liste kazdeho lezca. Narocne prstovo-technicke lezenie s exceletnym vrcholom a vyhladmi do okolia.

V minulosti jsem prohlásil, že až vylezu na Mnicha, končím             s lezením …                                                                                      Tak nereálné a nemožné se mi to tehdy zdálo…                               V neděli 16.9.2018 se nám s Peťou po 8.hodinovém lezení podařilo propadat k vrcholu. První délku jsme už zkoušeli rozluštit před týdnem.

Sulovu Zdar!
Lukáš a Peťa

Ledový Slezan 24-25.3.2018

Po 7.letech opět na zimním Slezanu. Sice už ne v luxusním pokoji a se stoly, které se tehdy prohýbaly pod jídlem. Ale v turistiké izbe, nasáčkovaní v poschoďovkách  za 25 éček.

Počasí  azuro plech, podmínky ideální, nikde ani noha.

Sopel –  cca 45 m kolmý, cepíny a mačky nedotčený  V.led, asi ne úplně ideální na rozlez, natáhli jsme tam 3 linky odspoda, a ve 14:00 řádně vytahaní už jsme mohli jít na pivo. Cestou zpět na Slezan nám to nedalo a dali jsme ještě 2 linky na Orolínův led,  cca 15-20 m dlouhý  III.led.

V noci jsem asi hodinu mlaskal na nějakého postaršího dobytka, který tam neuvěřitelně chrápal, trochu to zabralo.

V neděli v 8:30 jsme už stáli pod Velickým ledem – 2.délkový, pekelně tvrdý, vodní, nedotčený IV-V.led, sekat cepíny a mačkami se muselo na několikrát, dost se štípal. Před těmi 7. lety tam Pavlos natáhl vrcholový ledový traverz, kdy se sekalo cepínem „ na bekend“ . Letos se podařila vylézt přímá kolmá linie. Štand je v krásné jeskyňce pod převislým blokem.

Cestou zpět jsme pokukovali na Birkenmajera, ale vypadalo to spíše na „ledovou turistiku“ tak jsme zvolili Nevestin závoj.

Nevestin závoj – 2.délkový krásný III-IV. led, s jedním kolmým místem, které by se dalo i oblézt. Lezli jsme na sluníčku, cepíny a mačky se sekaly jak do másla, ideální bonbónek na závěr.

  Ledům zdar!!!

 

 

Ledy v Bielovodské

Ledy v Bielovodské jsou super, velký výběr, krátký nástup, jenže jejich kouzlo ničí davy polských ledolezů. O víkendu se čekají fronty a smrdí  to průserem.

Proto jsme s Pavlíkem vymysleli plán, vyjet v neděli ráno a zůstat do pondělka, snad se těm ledolezům vyhneme.

V neděli v 13:00 už stojíme pod Mrozkem, azuro, nikde nikdo, neuvěřitelné.

Ledů je trochu míň než loni, krásně to odsejpá a za hodinku jsme po dvou délkách nahoře.

Přesouváme se hned vedle na Adin úsměv, opět sami. Led je lehčí než Mrozek , chrochtec.

Plán dne splněn na 100%. Cestou nazpět na parkáč nám to ještě nedá a vydáváme se hledat „SKRYTÝ LED“. Několikrát jsme ho v minulosti hledali, hodně o něm slyšeli, ale nikdy nenašli.

Bingo, v 16:30 už za pološera stojíme pod nástupem, krásně vytyčený led se dvěma cca. 8 metry  kolmými stupni.  Zkouším dát pokus, pouští mě to, a za tmy volám, zruš. Pavlík chudák rube nahoru už s čelovkou.  Dnes určitě nejtěžší led.

Výkony zapíjíme jako vždy v luxusním úbytku u Karadžiče a kujeme plány na další den. Opojeni úspěchy plánujeme Oči plné ledu, dle průvodce jeden z nejvážnějších ledů v dolině. Nikdy jsme ho nelezli.

Za ranního kuropění nastupujeme po večírku s kovaříky v hlavě pod Kaskády.  Ledu oproti loňsku o dost míň, loni lezená linie úplně bez ledu. Plány na Oči se pomalu rozpouštějí.

Po vylezení první délky Kaskád se na ně konečně můžu podívat. Skoro tomu nevěřím, ale vidím krásný nedotčený led. Hulákám na Pavlíka, že to půjde, dobírám ho a nastupuji. Štanduji  pod největším  kolmáčem, zatím to nějak šlo. Při dolezu na štand se mi nějakým záhadným způsobem povolila mačka, naštěstí zůstala viset na noze.  Nastupuji do kolmáče, snažím se lézt rychle ať mi nenateče a nakonec mě led opět pouští. Trochu se to pokládá, lezu komínovým stylem opřen zády o skálu, následují položené glazurky  a finální mixový  dolez ke štandu. Ledový sen se splnil. Čas máme parádní, počasí luxusní, tak si cestou nazpět opět dáváme Mrozka. Po těch Očích v tom Mrozkovi  nelezeme, ale běžíme. Takhle podařenou akci, kde vše vyšlo na 100% jsem dlouho nezažil. Ledům zdar!

Mrózek
Mrozek
Mrozek
Mrozek-dolez na štand
Mrozek
Adin úsmev
Ztracený led
Kaskády
Oči plné ledu
Oči – kolmáč
Oči-nad kolmáčem
vrcholová radost
Oči plné ledu
Kaskády -loni tam byl led