Archiv rubriky: Zprávy z akcí

Články o proběhlých akcích všeho druhu

Lezecký maratón 2016 – I. ročník s podnázvem: “Nie je dôležité vyhrať, ale zvíťaziť sám nad sebou”

Pár úvodních slov napsala Milica:

Na začátku byla taková nevinná zábava z konce minulého roku, kdy KAROL a PETR Č. trávili den na stěně a nějak se stalo, že je napadl maraton a kdesi cosi. Pak se dlouho ladila pravidla. Pak nastaly komplikace s termínem, Karol v Himalájích, tady se valily další a další akce … až konečně stanoven 19. listopad, teď nebo nikdy. Tajně jsem přemýšlela, že si v práci vezmu dobrovolně sobotní službu. Ale když se plán začal hroutit pod náporem omluv… rád bych se zúčastnil, ale … A když samotní TVŮRCI=ZAKLADATELÉ byli zákeřně napadeni bacily, slíbila jsem účast, protože jak praví klasik – opravdového gentlemana zajímá jen předem prohraný boj.

Registrační a následně svačinovy, počítačový a flámovací stůl
Registrační a následně svačinovy, počítačový a flámovací stůl
Honza a Marek přišli jako první (hned po nás s Milici)
Honza a Marek přišli jako první (hned po nás s Milici)
Hollmanni při registraci
Při registraci
Petr, Iva a Katka nastupovali jako první do stěny
Petr, Iva a Katka nastupovali jako první do stěny
Milica s Markem začali jako druzí
Milica s Markem začali jako druzí
Honza si vypůjčil Petra. Byli krásně vyrovnaná dvojka.
Honza si vypůjčil Petra. Byli krásně vyrovnaná dvojka.
Organizátoři připraveni ke svému druhému ročníku. Výkonnostně jsme trochu klesli.
Organizátoři připraveni ke svému druhému ročníku. Výkonnostně jsme trochu klesli.
Hanka a Petr - nejstarší pár
Hanka a Petr – nejstarší pár
V poledne se přidaly Hedvika a Šárka
V poledne se přidaly Hedvika a Šárka
Děvčata jdou do akce
Děvčata jdou do akce
Děvčata v akci
Děvčata v akci
Šarka v akci
Šarka
Hanka a Honza
Hanka a Honza

Závod nastoupili Radka s Bedřichem, Hanka a Petr Nováčkovi, Honza Vahoš a Petr (neoddílový), Tvůrci=Zakladatelé, Petr+Iva+Katka, Milica a Marek, v poledne se ještě přidaly Hedvika a Šárka. Někteří se poctivě připravovali, studovali cesty a sofistikovaná pravidla, promýšleli taktiku. Já jsem taktiku neměla žádnou, protože při představě, kolik toho vylezu při oddílových čtvrtcích, mi bylo jasné, že 21 CEST JE STRAŠNĚ MOC. A k tomu jako celoživotně PŘÍLEŽITOSTNÝ PRVOLEZEC prostě nemám šanci. Takže moje taktika bylo PŘEŽÍT. Lidí bylo na stěně celý den hodně, dodržet „vůbecnějakoutaktiku“ bylo skoro nemožné. Všichni jsme se snažili co nám síly stačily, ovšem časem se projevil nedostatek lehkých cest, některé byly permanentně obsazeny dětmi, některé zase lezci z Polska.

Pořadí bylo celkem předvídatelné, a kdo se rád hrabe v číslech, směle do výsledkové listiny. Jinak „tiskové středisko“, vytvořené z několika stolů, pracovalo perfektně a taky tam byla spousta dobrůtek na sezobnutí, když jsme měli zrovna svačinku nebo pauzu.

Katka
Katka
Někdy jsme se museli hodně překonávat
Někdy jsme se museli hodně překonávat
 
Trocha únavy se projevila i u Karola...
Trocha únavy se projevila i u Karola…
Oblíbené cesty v nepřevislé části
Oblíbené cesty v nepřevislé části
Pravidelné přestávky s občerstvením byly základem úspěchu
Pravidelné přestávky s občerstvením byly základem úspěchu
Jirka v převise
Jirka v převise

 

Jirka nás přišel podpořit a práskl nějaký brutální převis. V Pozadí Bedřich a Milica bojují v poslední cestě.
Jirka nás přišel podpořit a práskl nějaký brutální převis. V Pozadí Bedřich a Milica bojují v poslední cestě.
Milica skoro ve 22:00 u posledního chytu závodu
Milica skoro ve 22:00 u posledního chytu závodu
Poctivé zapisování vylezených cest
Poctivé zapisování vylezených cest
Tiskové středisko a vypisování diplomů
Od Ivy s Petrem a Katkou jsme dostali krásné malované diplomy
Od Ivy s Petrem a Katkou jsme dostali krásné malované diplomy
Třetí místo obsadili Hollmannovi, Katka na prvním v půlmaratonu
Třetí místo obsadili Iva+Petr, Katka na prvním v půlmaratonu
Předávání cen
Předávání cen

 

Nováčci celkově na druhém místě. Čest Hance za skvělý výkon.
Nováčci celkově na druhém místě. Čest Hance za skvělý výkon.
Celkoví vítězové Radka a Béďa. To se jim to lezlo s mechanickým loktem a hydraulickými prsty...
Celkoví vítězové Radka a Béďa. To se jim to lezlo s mechanickým loktem a hydraulickými prsty…
Každý účastník dostal čokoládového čerta nebo Mikuláše.
Každý účastník dostal čokoládového čerta nebo Mikuláše.
Těsně před "zavíračkou" sbíráme síly na cestu domů v již poněkud prořídlém složení.
Těsně před “zavíračkou” sbíráme síly na cestu domů v již poněkud prořídlém složení.

Teď mažu namožené rameno, v hlavě si všechno znovu promítám a myslím, že nejlepší na tom všem byla atmosféra, kterou jsme společně vytvořili, i když to ještě ráno tak mírumilovně nevypadalo – totiž postupně nás přišli někteří podpořit. Nejprve Káča M. s pozdravy od předsedy (teď už s titanovým kolenem), pak Jana (Vahoš) s krabicí buchet (fakt jednička s hvězdičkou), také Jirka B. a Jirka Š. Po telefonu pozdravoval Pepe, který se vracel z lázní.

No a pro mě vůbec největší vzpruha byla, že všichni čekali, až s Markem doplazím poslední cesty.

Sladká odměna na závěr
Sladká odměna na závěr

Kdo nevěří, ať zkusí … další ročník maratonu vás nemine …

Karol a jeho diplom

Krásná rozvaha od Karola:

Naviazať sa s parťákom na lano a liezť 400 metrovú stenu v horách je viac než len šport, viac než len číslo obtiažnosti, viac než „olajkované“ fotky na facebooku. Zažiť tento pocit je dôležitejšie než o ňom písať. Niečo podobné sa na umelej stene zažiť nedá, ale naliezť tých 400 metrov v dobrej partii na lane…. to by predsa šlo aj na umelej stene.

Medzi sviatkami v roku 2015 sa s Peťom Čenžákom stretávam v industriálnej dolnej oblasti Vítkovice a len tak medzi rečou prehodím „Tak čo, dáme nejakú horskú líniu?“ Týmto mechanizmom vznikol v hlavách poznačených lezením nápad na prelezenie cca 400 metrov, prelezenie 21 ciest na lezca, 42 ciest na lezeckú dvojku. Človeče, je to je vlastne „Lezecký maratón“.

Tak sme sa stali s Petrom víťazi historicky 0-tého ročníku lezeckého maratónu. Nemali sme žiadnu konkurenciu a to doslovne. Súťažili sme hlavne sami nad sebou… a to sa stalo aj hlavným mottom celej akcie „Nie je dôležité vyhrať, ale zvíťaziť sám nad sebou“. Uvedené motto nie je múdrosť z mojej hlavy, požičal som si ho z 50 kilometrového závodu na bežkách – Biela stopa, ktoré som mal tú česť viackrát absolvovať.

Organizácie prvého ročníku sme sa ujali spoločne s Petrom Čenžákom, ktorý navrhol bodovanie súťaže s presnosťou a precíznosťou stavebného inžiniera. Prvý ročník bol skvelý. Zišla sa tu pohodová partia ľudí, kamarátov. Vďaka za krásne, ručne nakreslené poďakovanie. Vďaka za skvelé buchty. Vďaka za kamarátstvo, ktoré ste vniesli do sveta umelých chytov a syntetických vertikál. Teším sa na vás na ďalšom lezeckom maratóne.

Zdar a silu.      Karol.

Vyhodnocení akce a pár slov na závěr:

Milica s Karolem napsali pěkné články, tak snad jim to moc nepokazím, ale musím přidat hodnocení a bodování do Startéra.

Jsem rád, že se akce líbila a myslím, že se i celkem povedla, až na velké množství lidí od nezbedných dětí až po Poláky. Taky co se dá dělat, když je venku opravdu hnusně.

Hodnocení bude tentokrát velmi jednoduché. Hlavním cílem bylo „uběhnout“ maraton, a to s co nejlepším bodovým ziskem dle stanovených pravidel. Posuzovány jsou lezecké dvojice, bez ohledu na to, kdo byl z dvojice lepší (až na jednoho „půlmaratonce“).

BODOVÁNÍ DO STARTÉRA:

Vůbec nikdo to nečekal, ale zvítězil tým Bedřich s Radkou a mají po 15,5 bodech do Startéra. Trochu napoví fotografie při udělování cen. Radka používala mechanický loket a Bedřich hydraulické prsty. Protesty ostatních závodníků byly však zamítnuty. V pravidlech jsme neměli tyto podpůrné prostředky zakázány.

Na druhém místě skončil věkem nejstarší tým ve složení Hanka a Petr Nováčkovi. Jejich, nejhůře druhé místo, se také předpokládalo, mají po 13,5 bodech. K druhému místu nepotřebovali ani procenta za smíšené družstvo, ani procenta za úctyhodný společný věk 112 let.

Na dalším bodovaném místě do Startéra se s půlmaratonem umístila Katka, která v kategorii „PŮLMARATONU“ skončila na prvním místě v poměrně velké konkurenci a v jednotlivcích pak na pátém místě hned za Hankou Nováčkovou. Má 12 bodů do Startéra.

O třetí místo se v maratonu urputně bojovalo. Šanci měli všichni, ale některé lezecké dvojice vyřadily již před začátkem „objektivní“ okolnosti. Zaslouženě proto třetí místo získali Hollmannovi, to i díky bonusovým procentům, a mají po 10,5 bodech.

Brambora zbyla pro Honzu Vahalíka s Petrem (vypůjčený neoddílový lezec). Na stejném místě by Honza skončil i jako „půlmaratonec“, takže dosažené místo a body jsou přiděleny spravedlivě. O body se nemusí s nikým dělit a získává 9 bodů.

A konečně na krásném pátém místě se umístili organizátoři Karol a já. Jediným naším cílem bylo dokončit maraton a PŘEŽÍT (neboli, buď to dolezu, nebo mne trefí). Taktika „CESTOU NEJMENŠÍHO ODPORU“ se nám nejen vyplatila, ale asi nám zachránila i život a získáváme po 7,5 bodech.

Na krásném předposledním místě skončili největší bojovníci maratonu Milica a Marek, kteří zvolili podobnou taktiku jako my, ale měli to přece jen trochu ztíženější ve výběru cest. Z důvodů „čekaček“ na „lezitelné“ cesty obsazené dětmi a Poláky. Začali lézt jako první a končili jako poslední (jen pro představu začali lézt v 8 a skončili ve 22 hodin; pravda, nějaké to kafíčko taky bylo). U všech účastníků jsou morální vítězové a mají po 5,5 bodech.

Na šťastném sedmém místě skončilo jediné dívčí duo Hedvika a Šárka. Pracovní, rodičovské a jiné povinnosti jim nedovolily lézt celý den. Ve velmi zkráceném čase daly společně 30 cest. Aspoň to zkusily, mají motivaci do příštího roku a dostávají po 3,5 bodech.

Po jednom bodu si zaslouží Káča Macháčková, Jiří Běnek a Jiří Šrámek, kteří nás přišli podpořit a přinesli pozitivní emoce.

Petr

Poslední táboření v Kaiserbrunnu aneb fajné završení lezecké sezóny

Arnův motivační telefonát a bylo rozhodnuto. Pokud počasí dovolí, pojedeme se důstojně rozloučit s oblíbeným tábořištěm v Kaiserbrunnu (Hollentall). Předpověď vypadala slibně a i přes snahu Pavlose změnit předpověď na prodloužený víkend, odjíždíme ve čtvrtek navečer směr Rakousy ve složení Lukáš, Peťa, Pavel.

Volantu se ujal beskydský závodník Arno Šou-macher a tak kilometry pěkně odsýpaly až do Mikulova. Rozkaz zněl jasně, zakoupit v Lídlu koleno, jaké svět neviděl a to i přes mírné obtíže v podobě rozkopané hlavní cesty a následné 5-ti km objížďky.

Noční tábořiště nás přivítalo převážně česky mluvící komunitou rozmístěnou v cca deseti stanech a po krátké „poradě“ zalézáme do spacáku.

Ráno počasí jak z katalogu, ale jak se sluší na konec října, trochu kosa. Volba pro dnešní den padla na cestu Zwidawurzn 7+ (200m, 8 délek) ve stěně Vordere Klobenwand.

Arno hned na začátku dal znát, kdo tady velí a už na sebe cvakal všechen dostupný matroš. Po krátkém lehčím rozlezu, následovala tvrdá realita v podobě omrzlých prstů a hledání řešení přelezu prvního těžkého místa. Po pár hřejivých, bohužel však nepublikovatelných větách, se mu krev opět dostala do „háků“ a dál to byl již koncert v podobě krokové variace Františka Janečka.

Naše úderná skupina čítala dva druholezce, kteří si na záda hodili na pohled malé, ale jak se ukázalo, pro přelézání klíčových pasáží, dosti těžké batůžky.

Tak se místy stávalo, že byl boj o první konec lana bez zátěže na hrbu. Pěkně nám to odsýpalo a za pár hodin jsme seděli na vyhřáté polici na vrcholu.

Sestup byl rychlý, a proto bylo rozhodnuto si konec dne ještě zkrášlit nádhernou 4-délkovou hranou Woachtalkante za 5.

Parádní lezecký počin byl završen „Divotvorným“ hrncem plným proteinů.

Plán na další den, stěna Stadelwand a hvězdičková cesta Schwarzer Bruder 8-/8 (340m). Budíček na šestou, za tmy malá snídaně a hybaj na hodinový příkrý nástup. Čím jsme výš, tím více mrholíL Jakmile vylezem z lesa na suťové pole, je nám jasné, že z lezení asi nic nebude. Vše už bylo pěkně mokré. Alespoň jsme se snažili najít správný nástup do cesty, neboť terén pod stěnou je orientačně velice náročný. S vidinou ustávání nepříjemného mrholení ustupujeme do základního tábora a čekáme ve spacáku, zda se to zlepší. Nakonec se to už nezlepšilo, tak začal večírek dřív než obvykle, jako vždy pod střechou protější stodoly. Definitivní spánek přichází až po urgencích nevrlé slečny  / paní, zda by se to nedalo ztišit alespoň na polovinu….

Nedělní ráno trochu větrno a chladno. Rozhodnuto! Stěna Blechmauer, a sundání pytle z Talwachtera 8 (230m). Navléct na  sebe vše co jde, do baťohu trochu peří a tepla v termosce a už se lano rychle odvíjí. První tři délky utekly ani nevím jak. Pak ale přišlo klíčové místo za poctivých 8. Mezitím, co se Arno trápil na prvním, jsme s Peťou klepali kosu, při sílícím větru, na štandu. Po těžším zabojování nakonec přece jen zaznělo očekávané „ZRUŠ“. To už ale druholezci byli zmrzlí jak hovno a po dosažení štandu společně rozhodnuto nechat pytel ještě chvilku zavěšený.

Podtrženo, sečteno, fajný víkend…..

Vertikály a horizonty jihozápadního Slovenska

Malé karpaty 23. – 28. září 2016

Pátek 23. září

Večer sraz v Kuchyni, přesněji v malém, útulném kempíku „Karpaty“ v obci Kuchyňa. Přijeli Honza Vahoš s Michalem Zezulákem a Markem, Lucka s Pavlosem, Filip od Marušky, ale bez Marušky, která doma překonávala nachlazení. Také dorazila Věrka s Pavlem z Chvaletic a Čenžáci. Nic zásadního se ještě nedělo, když nepočítám ochutnávání přivezených vzorků dlouho do noci. A ještě incident s liškou, ta potvůrka vytáhla Věrce ze stanu cestovní „ledničku“ a pochutnala si na parmazánu. Prostě gurmán.

1
Naše ležení v kempíku Karpaty v obci Kuchyňa.
2
Malá hospůdka v kempíku.

Sobota 24. září

Po nočním „moderním pětiboji“ usedali řidiči s obavami za volant, aby dojeli bez úhony do nedalekého Plaveckého Podhradia. Začali jsme v oblasti Blázon pod zříceninou Plaveckého hradu. Cest bylo dost pro všechny, lehčí i těžké, stačilo si vybrat, vybalit nádobíčko a pustit se do díla. Hezky jsme si tam „vyšívali“, krok za krokem, a všem to šlo krásně, někomu možná trochu líp, zvláště Filip se na skále vyjímal moc dobře.

4
Pohled na Plavecký hrad a lezeckou oblasti Blázon (vpravo pod hradem).
6
Toto je výhled z Placeckého hradu.
10a
Oblast Blázon – sektor Venuša.
11a
Oblast Blázon – sektor Anjelská veža.
12ajpg
Marek na Anjelské veži.
Poledná siesta u kafe.

13aaaaaa 13baa 13ca 14aa

Na závěr jsme se ještě vydrápali na zříceninu Plaveckého hradu a byli jsme odměněni rozhledem do všech stran zdejšího kraje.

15aa
Na Plavecký hrad.
15ba
Na Plaveckém hradě. Pavlos.
15ca
Filip
15ea
Marek
15daa
To je Michal.
15ha
Cestou z hradu.

15ga

Večer oheň. Špekáčky. Pivo, víno, i něco tvrdšího, zkrátka kdo co měl… protože Marek měl narozeniny.

Neděle 25. září

16aa
Pohled na Plavecký Mikuláš a oblast Kršlenica – naše nedělní lezení.
Oblast Kršlenica – dole uprostřed sektor Pes Filipes a vpravo sektor Hrad.

Oblast Kršlenica. Vlevo dole sektor Pes Filipes a vpravo nahoře sektor Hrad.

Z Plaveckého Mikuláše vzhůru do kopce Kršlenica, sektor Hrad. Nevelký počet cest, ale krásné a vydatné, trochu pískařské. Vydrželi jsme tam do pozdního odpoledne. Ze skály úchvatný pohled zpět ke „včerejšímu“ Plaveckému hradu. Pak jsme se postupně loučili, všichni se rozjížděli za pondělím a prací.

Zůstalo jen kvarteto Věrka, Pavel, Petr a Milica.

Oblast Kršlenica – sektor Hrad
20a
Oblast Kršlenica – sektor Hrad
21aa
Honza v cestě “Nech sa páči”.

22aa

22aaa
Marek v cestě “Nech sa páči” – na prvním.
22ca
V cestě “Pytlíkova”. Nejtěžší cesta, co jsem tu lezl a to píšou jen za šest.
22d
Pavel (cesta Sokolík)a Honza (cesta Pohodový ritier).
23aa
Povol!!!
24aa
Marek – leháto.
25a
Lucka.

26a

27a
Michal v cestě Sultán.
28a
Pohodová cesta po hraně (cesta Nech sa páči). Dole Plavecký Mikuláš.

Pondělí 26. září

Zkoušíme najít novou oblast Medené Hámre (za vesnicí Borinka). Je to obrovský, opuštěný lom, kde vznikají cesty v několika sektorech. Ty nejvyšší mají až 65 metrů. Zdejší pětky či čtverky (jak je popisoval místní borec) byly docela výživné. Určitě nejhezčí je cesta „Temný hvozd“, zamyslel se mládenec. V průvodci stálo 7-. Tak jo, dnes máme rest day, že? Tři „pětky“ k odpočinku stačí.

40aa
Obec Borinka. Vlevo pěšky na hrad Pajštún a rovně autem k oblast Medené Hamre.
41aaa
Oblast Medené Hamre. Vevo Platňa (65 metrů), uprostřed Medveď – hlavní sektor, vpravo dole Jeleň – zatím neodjištěná oblast.
42aa
Medené Hamre – vlevo Platňa a vpravo Medveď.
43a
Sektor Medveď.
43ba
Milica (dole) u prvnícho štandu v Platni. Fotí Věrka z druhého štandu.
44a
Sektor Medený.

Úterý 27. září

Vyrážíme na Pajštún (přístup opět z Borinky). Pajštún je zřícenina hradu, stojí na skále, kde je vytyčeno kolem stovky cest. Dlouho jsme váhali, jestli to vůbec bude stát za to (z parkoviště 40 minut do pořádného kopce). Všichni znalí říkali, „no ono je to dost oklouzané, nejezděte tam … ale zase je to kolébka slovenského volného lezení, tak to tam jeďte“ … musím ironicky poznamenat, že dotyční lezci asi nikdy nebyli ve Sloupu na Hřebenáči, cha…. Místo nás ale uchvátilo – rozhled z hradu do kraje, cesty od lehkých po těžké, pevný vápenec, dost prostoru kolem skal. A pořád máte nad sebou hrad.

50
Hrad Pajštún.
50aa
Hrad Pajštún. Dle cedule 39 minut do kopce. Pod hradem (zakryto stromy) lezecká oblast Pajštún.
51a
Před vchodem do hradu. Fotím maskaróny.
51aa
Vchod do hradu.
52a
Maskaróny – konzoly s ozdobnou grimasou.
53a
Pohled z hradeb směr Bratislava. Bratislava není vidět – je za kopcem.
54
Na hradbách.

55a56a

Ale bacha na turisty, prý rádi shazují z hradeb cihly a kameny.

57a
Neházejte kameny (na horolezce).
58
Oblast Pajštún – čierný sektor.
59
Oblast Pajštún – Modrý sektor.

60

61a
Oblast Pajštún – Zelený sektor.

Středa 28. září

Balíme, v kempu jsme tou dobou byli už úplně sami. Na cestě domů se zastavujeme na Kršlenici, tentokrát v sektoru Pes Filipes. Něco zkoušíme, ale sektor Hrad je určitě zajímavější, tady je to dost zarostlé, špatně se jistí, zkrátka nekultivované.

71
Odjezd z kempu Karpaty.
70
Toto nám vyrosltlo ve stanu za pět dnů.
62
Oblast Kršlenica – sektor Pes Filipes.
63
Pavel – cesta Maxinečka.
64
Milica v cestě Dingo.
65
Cesta Lapačka Kira.

 

Pro tuto část Slovenska vyšel průvodce cest „Záhorie“. Objednali jsme, ale trochu se zdržel cestou.

Samozřejmě, že po návratu domů je ve schránce lístek, že zásilka leží na poště.

Současně v těchto dnech vychází další průvodce, který navazuje na Záhorie, obsáhne oblasti kolem Bratislavy. Obzory se rozšiřují!

text Milica

Milica to pěkně shrnula, tak ještě pár postřehů a závěrečné bodování.

Musím říci, že lezení v Malých Karpatech mne opět nezklamalo a určitě se tam ještě vrátíme. Místní borci nám opět doporučili další oblasti, které se čistí a přejišťují a má vyjít nový průvodce se skálami kolem Bratislavy.

Přemýšlel jsem jak pojmout letošní bodování do „Startéra“.

Nechci to hodnotit jen podle přelezených cest. Věrka s Pavlem nejsou členy oddílu, tak to budu mít jednodušší.

Takže bodování:

Ať chci nebo nechci, tak přece jen musím dát nejvíce bodů Filipovi. Lezl jako gravitace zbavený a koupil mi pivo – 16 bodů.

Druhé místo má Marek. Měl narozeniny a je s ním pohoda. Dal i několik „onsajdů“ – 15 bodů.

Na třetí místo si dovoluji dát sám sebe. Přelezl jsem nejvíce cest, navštívil 4 oblasti a 5 sektorů (z toho v rámci průzkumu 3 nové oblasti). Takže 14 bodů.

Čtvrté místo si zaslouží Milica, která to se mnou všechno absolvovala – 13 bodů.

Lucka, Pavlos, Michal a Honza lezli jako o dušu dle svých možností a schopností, tak mají po 10,5 bodech.

Foto: Petr, Honza a Věrka.

Petr

Hochkönig, vápencový ráj s pochodovým cvičením – srpen/září 2016

V termínu 31.8 – 3.9.16 ocitli jsme se s Petrem v Berchtesga-denských Alpách, abychom si užili vápencového lezení v oblasti nad vesnicí Mühlbach am Hochkönig. Stejně jako před rokem Petrovi, byla nám základnou horská chata Mittelfeldalm – 1670m/m, vzdálená 25min z parkoviště Arthurhaus.

Ubytování je zde za přesných 23Euro/noc a to včetně snídaně. Kdo by chtěl ušetřit, tak bez snídaně je cena stejných 23Euro/noc, takže škudlit nelze. Jelikož ve východním bloku stále ještě „lehce“ platově pokulháváme, rozhodli jsme se živit levně a hlavně zdravě z vlastních zásob. Zbudovali jsme si v rohu chalupy příruční sklad, čímžto jsme se stali bezpochyby největšími bordeláři široko daleko. „Snídaně“  je od 7:00, ale je to takový spíše předkrm, takže kdo se chce opravdu najíst, musí se postarat sám. Vyrazit do hory se nám nikdy nepodařilo před 8:30, tak to prostě je a nedá se s tím nic dělat. Přístup k hoře je provázen poctivým zahřívacím procesem organismu a nikdo se nemusí bát, že by nebyl před samotným lezením dostatečně unaven cestou.

Středa –  zvolili jsme cestu Goldhaube/7-, na kopec Flachfeld (Ploché pole). Počasí se povedlo, takže jen dojít pod stěnu sebralo mi poslední zbytky sil. O to se postaralo převážně sluníčko v kombinaci s příkrým suťoviskem, na kterém jsem se dost zadlužil (tady se ukázalo, kdo jezdí do práce kolmo a kdo si vozí prdel v autě). Naštěstí vše se změnilo při dotyku se skalou. Materiál je to nepopsatelný, krásně drsný a drsně krásný. Drží a drží a drží a když už to ujede, tak tam vážně není nic a nemá se tam stoupat. Cesta je poseta nýty, orientace ve stěně je jednoduchá, protože tvůrce se nestyděl  a celou linii poctivě odjistil. Zvláště těžká místa jsou dobře pokrytá, takže se netřeba bát vlka nic a ani v nejtěžších rajbasových krocích, které mi teda přišly výrazně těžší než 7-, nehrozí při výpadku nějaké zranění. Snad si to dobře pamatuju, ale v cestě není žádný převis. Všechno jsou to  spíše plotny takže kdo ustojí, ten vzlíná. Moc pěkné lezení to je!! Místy jsem hodně ocenil svou délku, máme to prostě my opičáci jednodušší. Výlez je na velikou náhorní plošinu (s úžasnými výhledy), slanění je cca 10-15m vpravo od výlezu přes IQ skoby.

Čtvrtek – předpověď naštěstí slibovala (a nelhala) příchod vytrvalého deště, takže volba padla na lehkou průzkumnou procházku k blízkým skalkám (bez efektu) + jsme rehabilitovali unavené údy, trochu četli, více spali,  jedli………. (v součtu něco kolem 5+)

Pátek – vybrali jsme cestu Mammalucco/7+, na kopec Teufelskirch (Dáblův kostel). Počasí se po včerejším dešti v horních partiích ještě nestihlo dostatečně pospravit, takže při našem přístupu byla hora zahalena v mracích a my nevěděli kudy přes to suťovisko projít a kde hledat nástup. Naštěstí se dábel na chvíli slitoval, ufoukl mraky, my chytili směr a po šíleném stoupáku nějak dorazili k nástupu. Jinak přístupová cesta vede kolem 3 jeskyní, z nichž jedna je fakt velká a dlouhá (je v ní i vrcholová knížka). Podle stop se tam i spí a je to snad jediné místo široko daleko, kde lze získat nakapanou vodu. Samotný nástup je ještě o patro výše – přístup je ostrým travnatým hřebenem a následně traverzem přes nestabilní průrvu ke stěně s malou jeskyňkou. Když se to nasčítá, tak z chaty je to fakt výživný pochod. Samotná cesta je bezvadně odjištěná, místy, ale velmi sporadicky, jsme založili nějakého frienda nebo vklíněnec. Řekl bych, že je trochu více do kopce než Goldhaube, ale není to nic, co by nějak moc tahalo za ruce. Subjektivně mi jako celek Mammalucco přišla lehčí než Goldhaube, přestože je mezi nimi celý jeden stupeň. Neznamená to však, že by to bylo zadarmo. Každopádně, za mě, je to parádní cesta s úžasnou expozicí na fakt nádhernou, a to podtrhuji, homoli. Slanění (IQ skoby.) je cca 20m vlevo od výstupu, přes „žlábky“, které umí celkem pozlobit pří stahování lana.

Sobota – volba padla na cestu Hiata Bua/7+ (nevede až na vrchol), na kopec Torsäule. Přístup byl v kontrastu s předchozími dny balsámem na kolenní klouby – vyšlapaná touristická pěšina až pod nástup. V porovnání s Goldhaube a Mammalucca byla samotná cesta jistě nejčlenitější, nejpestřejší prostě nejbarevnější – od všeho tam byl kousek, včetně převisů. Co se razantně změnilo bylo jištění + orientace ve stěně a tak mě, nováčka, nejvíce vysilovala psychická zátěž z dlouhých odlezů. Každou chvíli letěla k Béďovi zdravice neb jeho flexibilní friendy nám ten den dost pomohly a i  tak to bylo pro mě tak akorát, abych to v hlavě udržel na uzdě. Místy jsme lezli po jakémsi  struhadle. Uletět v některých úsecích, tak skončíme jak sýr na penne. Když už jsem si to odbál (a odjistil), tak ji hodnotím jako nejpěknější. Sestup je vymyšlen pěšmo, vpravo průrvou k travnatému hřebeni a po něm v meandrech dolů. Kdo má malé lezky a cestu absolvuje v nich bude bědovat.

 Jen bych ještě uvedl, že se není nic lepšího než před lezením (a po něm) zabodnout na nástupu lžíci do melouna. Toto jsme praktikovali každý lezecký den. Rekordmanem byl proužkovaný vodní jedinec, kterého  jsme vynesli do 2350m/m.  No a slovy ústředního tajemníka UVKSČ Milouše Jakeše, kdo ho ještě pamatuje, se ptám  –  „Kdo z vás to má??“

zde oprava: děkuji za upozornění konsultanta, analytika, rentíéra (bývalého kolegy J. Geiera), kterýžto v textu odhalil nepřesnost. Zmrda M.Jakeše (přestože dosáhl superzmrdí pozice, ale svou hloupostí neměl ani na zmrda obecného)  jsem zde zaměnil za jiného (Paroubka). Tak nějak se mi spojily proslovy o hodné holce H.Zagorové (Jakeš) a obleku (Paroubek) a vznikla kompilace pozdního socialismu a ranného kapitalismu (termín zmrd jest převzat z knihy “Zmrdi, vohnouti a my”. Kdo nečetl musí tak učinit, aby si ukončil záklaní vzdělání, včetně Ing., MuDr., PeadDr., xyzž).

No a to je skoro fšechno.

Rád bych ještě poděkoval Petrovi za nabídku + profesionální vedení akce a vůbec za to jak to všechno dobře naplánoval.

Zpracoval

JB, stále čerstvý nováček

 

 

 

„Zahraniční“ skály: Slovensko 2016 – Malé Karpaty

 Předmluva: Dlouho jsme přemýšleli, kam naplánovat podzimní lezeckou oddílovou akci. Uvažovali jsme o vzdálenějších destinacích jako je Osp, nebo i některá oblast v Rakousku, ale hodně lidí už nemá žádnou dovolenou. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli pro následující řešení.

 

Pro zájemce o pěkné lezení s možností pobytu v nádherné přírodě Malých Karpat plánujeme podzimní lezeckou akci v lezecké oblasti pod názvem Záhorie.
Termín akce:

od 23. 09. 2016 – pátek po práci (nebo od soboty ráno 24. 9. 2016)

do středy 28. 09. 2016 – 2dny dovolené (nebo do neděle bez dovolené 25. 9. 2016)

 

Místo pobytu (ubytování) je v obci Kuchyňa (cca do 270 km převážně po dálnici) v kempu u přehrady Kuchyňa:

(nové sociálky, umývání nádobí, hospoda, pěkné prostředí, sportovní areál, něco pro děti – viz www stránky)

Camping Park Karpaty,

900 52 Kuchyňa

campingparkkarpaty.sk

E-mail: info@campingparkkarpaty.sk

Telefón: +421 (0)948 651 851

GPS: 48°24`0,5272″ N, 17°10`0,56762″ E

 

Lezecké, převážně vápencové, oblasti jsou roztroušený po Malých Karpatech cca 15 až 25 km od kempu.

V oblastech Záhorie se nachází cca 300 cest a stále nové vznikají.

Zalezou si tu jak lehce pokročilí tak i výkonnostní lezci neboli práskači.

Skály jsou dobře nově odjištěny převážně borháky a řetězy, vlastní jištění spíše není potřebné.

 

Nejznámější oblasti jsou:

Blázon u obce Plavecké Podhradie

Kršlenica a Pes Filipes u obce Plavecký Mikuláš

dále Korlátko (slepenec) u obce Cerová, Červenica u obce Plavecké Podhradie, Kamenné u obce Plavecké Podhradie, Deravá skála u obce Plavecký Mikuláš

 

Součástí lezení v Malých Karpatech je i rozmach boulderingu. Informace a průvodce lze získat z www stránek viz tento odkaz (kamarádi z horolezeckého klubu TONGBA, které jsme tam poznali, nám dali potřebné informace):

https://www.tongba.org/sprievodcovia/

 

Dále je možno lézt i v oblastech mimo oblast Záhorie, jako jsou:

Pajštůn nad Bratislavou, Modrá, Dobrá voda na severu Malých Karpat, Veľká pec u obce Prašník

 

Informace o průvodci oblasti Záhorie je na této www stránce:

http://www.james.sk/articles.asp?pageid=10&id_dependency=10618

 

Výška skal až 40 metrů. Převážně vápenec, ale i slepenec na Korlátku.

Kolem jsou i pěkné hrady s výhledy: Plavecký hrad a hrad Korlátka.

 

Některé části průvodce mohu zaslat ihned, další až mi přijde objednaná celá kniha.

 

Doprava individuální auty, vzdálenost cca 230 až 270km od Ostravy dle zvolené trasy:

  1. – po dálnici přes Brno na Bratislavu a pak zabočit (264 km) – cca 2 hodiny 40 minut (cca 17 oprav na trase)
  2. – přes Bytču a po dálnici slovenské a pak zabočit (kdo má slovenskou dálniční známku)
  3. – přes Přerov dolů nejkratší (232 km), ale nejdelší trasou – neodzkoušeno) – cca 3 hodiny 20 minut

 

 

Hlaste se u: Petr Čenžák, mobil: +420606743261, -mail: pcenzak@ohlzs.cz

…ať můžeme domluvit dopravu a ať vím, komu poslat průvodce…

Nová lezecká oblast – Prize Tower

Na březích Velkého jezera, nedaleko Polských hranic.

Pricetower1
3m široká, 7m vysoká
Pricetower2
4 hrany, 4 stěny, celkem 12 linií a 12 vrcholových jištění
Pricetower3
Lezení zadara, ale vstup do areálu se platí do 19 hod, pak volný průchod

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Profily zatím drsné, takže se dají použít jako stupy, místy i jako chyty. Jištění co metr, dá se lízt i od spoda. Na večerní litačku dobré.

 

Splněné přání

Přála si po těžkém pracovním týdnu naložit se do koupele s pěnou a bublinkami, masáž nohou a pohled vše chápajícího muže.

Tak jsem se rozhodl, že to své lásce splním.

Naložil jsem ji jak jen to šlo. Pěna jí šla od úst a bublinky z uší.

Chodidla byla jemně masírována celé 2 km do kopce z Bedřichova na Rabštejn.

A to vše pod mým bedlivých a chápajícím pohledem…

Cestou na Rábl
Cestou na Rábl