Archiv rubriky: Foto galerie

Fotka roku 2023…….včetně vyhodnocení

Jména výherců:

  • 1 – Pepa Kretek – fotka č.30
  • 2 – Miro Kysela – fotka č.11
  • 3 – Jiří Běnek – fotka č.29
  • 4 – Béďa Křístek – fotka č.48

Kdo by chtěl nahlédnout hlouběji do střev, tak níže je odkaz na excelové tabulky, o které se postaral excelový mág  Peťa Čenžák:

https://www.ho-start.info/wp-content/uploads/2024/01/Fotka-roku_2023_vysledky-a-tisk.xlsx

——————————————————————————————————————————————————————————–

Hola lezouni!!!    Je tady baterie fotek, které je třeba prohlédnout a ohodnotit 🙂

Číslo fotky se zobrazí dole po jejím rozkliknutí. Jak psal Pavlos, neposílejte hodnocení mailem, ale nově vyplňte Google formulář. Odkaz pošlu do oddílového WhatsApp, příp. do mailu (aby nám to nehodnotil kdejaký hejhula). Je to jednodušší jak pro vás, tak hlavně pro finální vyhodnocení.

Ještě bych chtěl zmínit nepsané pravidlo, totiž že hodnotitel, který je zároveň soutěžícím nemůže bodovat fotky, které do soutěže přihlásil.

Prohlížet to v mobilu/tabletu není nejlepší nápad. Využíváme neplacenou verzi galerie Envira, která nepodporuje načítání na celý display 🙁

Vysoké Tatry – Zamkovského chata od 28.2. do 3.3. 2024

Chvála pomalosti

Tak jsme se po roce opět vypravili na Zamkovského chatu, trochu „pošimrat“ cepíny nebo „ohoblovat“ lyže, tentokrát v sestavě … (píšu abecedně, aby se nikdo nehádal)

Adam V., Čenžáci, Dominik K., Ďásci (Jana, Sára, Ďas), Honza V., Luděk M., Marek B., Marek S., Martin B., Pavel K., Radka F., Šimon S., v pátek večer dorazil Petr „Kapušák“ K. Obsazení se do odjezdu měnilo, počasí rovněž a plány, no … plány jakbysmet.

Nejlíp dopadli skialpinisté, trocha sněhu se vždycky našla, ledolezci na tom byli díky teplému počasí trochu hůř – Zahrádky nic, Zákruta nic, Uhelné prázdniny taky nic, Veverčák se začal rozpadat. Jisté možnosti skýtaly ledy kolem Královského žlabu (směr Velká Studená dolina) a Cyklistický (v Malé Studené). Úderná čtyřka (Vahoš, Radka, Marek a Dominik) vyrazila ve čtvrtek směrem k Teryně, aby vyzkoušela alespoň Cyklistický led, což se tak úplně nepodařilo. Ze žlabu Stredohrotu sjela lavina a suverénně v síle několika vagonů mokrého sněhu prohučela přes ledopád … a veškerý morál, odhodlání i nadšení byly fuč. A tak se lezení po zbytek pobytu změnilo na turistiku (s obvyklými cíli jako Teryna, Zbojanda, Skalnaté, Rainerka a tak nějak) a noční můry co by se stalo, kdyby …

A proč chvála pomalosti? … no protože, Čenžáci vyšli z chatyjako poslední, všechno to viděli z chodníku a v údivu a hrůze se nemohli dopočítat čtyř kamarádů.

Takže letošní zimní Tatry zůstanou spojeny s ukázkovým parakotoulem, kterým Předseda vyskočil z řítící se laviny (ještě, že má tem parašutistický výcvik).

Ale jinak dobrý!

Milica a Petr

 

Labák, aneb jak pravila Hanka, důstojná náhrada za Dolomity – červenec 2023

Dlouho jsme se na ty Dolomity chystali, ale počasí ve čtvrtek rozhodlo, že se jediným horským střediskem se slušným počasím  v 1. prázdninovém týdnu stane Labák a tak jsme se přizpůsobili. Je to místo ikonické. Pro kombinované páry lezců/nelezců je to super oblast – hodnotné lezení na každém kroku + na kola a turistiku je tam toho hromada moc (máme prošlapanou hlavně německou část, kdo by chtěl tipy tak se obraťte).
Mimo jiné jsme byli zvědaví i na to, jak to vypadá po požáru, který se tam vloni rozhořel zrovna když jsme přijeli – pro dokreslení jsem vložil i pár obrázků z té doby.

Závěrem – dopadlo to jak nejlépe mohlo. Někteří hodně viseli, jiní to více kombinovali s turistikou a koly, večery naštěstí nebyly dlouhé a rána tak byla celkem v pohodě. Lidských ani materiálních ztrát tentokrát nebylo.

Děkuji všem za exkluzivní dovolenou.
JB, vlastní rukou v českém jazyce.

(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

2x Vtáčník (upgrade) – květen + červen 2023

Bylo to megadobré. Bych se s tím nepsal, ale jsem z toho tak nadšený + obrázky vyšly celkem dobře, že to sem prsknu, ať máte co závidět (a že jsme psali o volném místě v autě). Dokonce jsme se ani neuvařili jak jsem se obával + jsme potkali vítkovického Tondu s Míšou, kteří nám vyradili pěkné kousky a společně jsme strávili prima večer.

Doplnění: pro velký úspěch v květnu jsme ještě v červnu vypravili další expedici, tentokrát v pracovních dnech. No a to byla teprve pecka – celou horu jsme měli jenom pro sebe, až jsme ani neuměli vybrat do čeho se pustit dříve.  Ještěže existuje únava, jinak bychom si ani neužili podvečerní družbu a doplnění tekutin.

Jinak Vtáčníkové lezení mě pohltilo. Neklouže to, něco přejištěné, něco odvážné (dá se hodně založit vlastní), dlooouhé jedno i vícedélky. Cesty pro práskače i pohodáře, stupnice typicky slovensky tvrdá,  štandy precizní, prostředí kouzelné. Dokonce zazněly chvalospěvy jako slovenský Labák, apod. Ty 2,45 hod v autě a 30min. přístupu po horu je bohatě vyváženo množstvím cest (stále vznikají nové), které jsou bezva přípravou na seriózní horské lezení (akorát kamzíci tuna chýbajů, no na oplátku nie sú vylůčené medvedě 🙂 ).

Pravidla hry, našel bratr, zde:

Click to access hradokguide_3_2021.pdf

(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

Lezecký maraton 2023 – 5. ročník

Zdravím všechny členy a příznivce oddílu.

Jak jistě všichni víte, po nedobrovolné pauze se letos konal další díl lezeckého maratonu (již 5 ročník) a to tentokrát na lezecké stěně v Žilině.

Atmosféra byla od začátku závodu skvělá, všichni byli plni optimismu a pozitivního očekávání. Díky hezkému počasí venku, jsme měli stěnu téměř pro sebe. Dvojice se navzájem povzbuzovaly, radily si která cesta je lehká a do které radši nejít. Bylo super sledovat atmosféru stmelení, kde soutěživost se dostala až na druhou kolej.

Všem dvojicím chci poděkovat za skvělý výkon, myslím, že každý z nás si sáhl až na dno svých sil (já tedy určitě a celou neděli se léčil 😎😎).

Jistě chcete vědět, kdo to vyhrál, i když výherci byli dle mého všichni, přeci jenom jsme měli body a ty nějak dopadly. Snad mi prominete, ale výsledek nenapíšu sem, musíte se k němu proklikat ve fotkách (Jak jinak bych vás donutil projít tolik fotek😁😁).

Za organizátory Tomáš a Petr

 

…. konečně „Zamka“, 5.-9. března 2023

Po nejistých až zašmodrchaných letech s covidem znovu na Zamkovského chatu… a bylo to jako vždycky. Batohy pečlivě nabalené s ohledem na všechny možné variace počasí byly vyneseny na chatu. Počasí opravdu rozmarné bylo, ale plánů bylo také mnoho, takže jsme se po skupinách věnovali lezení ledů a mixů, skialpu, turistice a večernímu pospolitému životu. Radost ze setkání veliká, ostatně 20 starťáků a jejich příznivců je dost velká banda.

Milica a Petr

Další pohádkové skialpy na Žiarské – březen/23

Byla to flash akce – jen a pouze kvůliva dokonalé předpovědi, pozitivní lavinovce a volných postelích na Žiarské chatě vydali jsme se v 9. týdnu na tři dny do hory. Dopadlo to pozitivně. Každá jedna cesta nahoru i dolů hladila duši, tužila tělo a udělala z nás tak pro budoucnost lepší lidi. Nepouštěli jsme se do žádných velkých akcí, každý den našlapali a sklouzali něco přes 1000 výškových metrů a přestože byly podmínky i na náročnější sjezdy z Barance a Smreku, nenechali jsme se zlomit a pojali to spíše turisticky.

Jistou kaňkou na kráse výletu bylo podražení postele ze 17 euro/noc bez snídaně před rokem na letošních 40euro/noc včetně snídaně. Pro úplnost za pivo se chce 2,5 – 3,5euro /0,5l, parkování vyjde 5 euro/noc.

Nebudu v textu opakovat co jsem tady psal před rokem, kdy jsme Žiarskou dolinu prošlapali v podobných podmínkách s bratrem a nechám to na obrázky.

Nehledě na cenu, budou-li podobné podmínky, umím se tam letos vydat klidně ještě jednou.

JB, vlastní rukou v českém jazyce.

(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

podzimní Paklenica / Velebit (opět) bez lana – říjen/listopad 2022

Jelikož mě zase všichni nechali ve štychu, nezbylo mi než podzimní Paklenici a okolí pouze horizontálně prošmatlat. Ale mi to fakt nevadilo, protože v tak neskutečně probarveném ráji dokážu jenom chodit a koukat,….  aniž by se mi potily ruce. Prostě, byl to velmi vydařený (43) týden, kterým jsme si s ženou prodloužili léto i život. Pro inspiraci ostatním sem prsknu nějaké info a obrázky z našich výletů k/do/na:

    • Aniča Kuk – značenou a částečně lanem zajištěnou kozí stezkou kolem Veliki Čuk jsme vyšplhali na vrchol a vrátili se v mapě značenou ofiko trasou

    • kaňon Malé Paklenice, přičemž jsme se vrátili úžasnou náhorní plošinou přes Jukiči-Lekine nijve (řeka byla úplně vyschlá, jinak by to byl sekec a možná i mazec)

    • Bojin kuk – nadpozemská, delší, procházka pohádkovou krajinou, kořeněná lehkou ferratkou, která  významně zkrátí cestu na vrchol. Cestou zpět z vrcholu se to vyplatí obejít, protože je to velmi, velmi krajinově významné, krásné a vůbec…

    • Tulove Grede – za málo peněz hodně muziky – autem člověk přistane 1,5 hod od vrcholu a samotný výstup je už jen za odměnu (stejnou cestou zpět)

JB, vlastní rukou v českém jazyce 🙂

(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

PRACHOV – V NOVÉM BASECAMPU „U MACHŮ“ – SRPEN 2022

Tak se to blbě sešlo, že mě pohotovost nepustila do francouzského Ailefroide, ale náhoda tomu chtěla a mě pod svá křídla na týden vzali Machové. Protáhli mě Prachovem + jsme to prokládali kololovýletama (Jizerky + Český ráj) a bylo to dost dobré! Jelikož bych si některé cesty v budoucnu rád zopakoval a ne všechno si budu pamatovat, prsknu sem nějaké obrázky, info o možném dojištění + subjektivní postřehy prostého skalkaře, které jsem u lezených cest nasbíral, což může být inspirací i pro někoho dalšího.

Jak všichni víme, český písek to je koktejl kulatých chytů, dobrodružství a strachu. V mládí mě písky jenom drobně olízly, neumím se tam hodnotně zajistit a v podstatě tam nemám co dělat. Jediné, co mě drželo nad vodou, byla skutečnost, že mi brácha nadělil k půlstoletí kompletní sadu ufounů. A ti mě zachránili. Přestože i s ufounama bylo třeba cesty pečlivě plánovat, tak už bylo snašší přesvědčit hlavu a nastoupit. Jak jsem neměl rád spáry, tak mi nyní každá jedna dělala velkou radost, protože ufouni je milujou. Díky těmto mašinkám jsem si v Prachově za ten týden přivykl až tak, že nad stresem začala pomalu převažovat radost a začal jsem více vnímat tu krásu kolem sebe (to, že pocity z lezení na písku jsou mnohem intenzivnější než na sportovkách se rozumí samo sebou). Prachov, jak ho nazval Mach spíše Prachůvek, jsem znal jen jako šlapka a byl pro mě krásným, ale jen dalším skalním městem v řadě. Po tom týdnu mi vlezl pod kůži a mám ho rád úplně jinak. Už je to kámoš (i když pořád ho vnímám se stejným respektem) 🙂 .

Děkuji Machům za parádní týden. Zázemí dobré, počasí dobré, kolo dobré, povídací večery dobré…, jen to dřevo by příště už mohli mít složené 😊.

JB, vlastní rukou v českém jazyce (kdo najdete nějakou nepřesnost, chybu, tak se ozvěte, opravím).

 

Pozn.:

  • Nobelovů cenu tomu človekovi, který vynalezl a vyrábí ufouny.
  • Maši mají na letišti v Jičíně kamaráda. Kdyby někdo zatoužil vidět Český ráj z výšky větší než malé, tak přikládám motivační obrázky z Machova letu.
  • Pokud by se někdo chystal na písky, klidně se ozvěte, ufouni potřebují také trénovat.
  • Photo by Mach, JB, Kača

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Pondělí

  • Kočičí Jehla – Východní cesta V – pěkná rozlezová cesta, zákeřnosti nemaje.

  • Rektorka – Čihulový sokolíky VIIc – 1. kruh je v cca 10m za poměrně těžkým traverzovým krokem (pro mě klíčové místo v cca 8,5m), který bych bez jištění nedělal (šahlo 8m). Samotné sokolíky už mi přišly v pohodě, jištění ve spáře dobrýma ufounama.

  • Prachovská Jehla – Jihovýchodní cesta VII – dlouhý traverz doprava lehkým terénem až do kouta lze slušně dojistit, ovšem za cenu většího tření. Mezi věžemi rajbasový dolez k 1. kruhu, který už jsem nemohl utáhnout. U kruhu dobrání spolulezce. Stěna nad kruhem (lze dojistit) a překulení doleva za hranu + par temp nahoru už v pohodě.

(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

Úterý

  • Mnich – Čtyřkruhová varianta VII (fakt moc pěkná cesta, klíčové spáry lze dobře jistit ufounama).

  • Čertova věž – Západní cesta VIIb (poměrně dost těžká, oblá procházka od spodu až do 2/3. Hůře odjistitelná k 1.kruhu, pod 2. taky zapeklitost. Široká ukloněná dolezová spára už v pohodě).

  • Čertova věž – Severní cesta VIIc na druhém. Pěkná, pro nás skalkaře stravitelná stěnovka (dobré voštiny, občas spárky), prakticky nelze dojistit. Pády pod 2.kruhem nekompromisně až na zem (cesta sebevrahů).

Středa + neděle – kolo Jizerky, Český ráj zdola i shora

Čtvrtek – Hromová Rokle (liduprostá oblast)

  • Hromský masiv – Samá rados ze života VII – příjemná, procházková dobře odjistitelná cesta bez krys

  • Hromský masiv – Přefiknutej magor VIIIB – na druhém. Mach vylezl Holka magor a bylo to v přímé linii, tak jsem neodolal. V klíčovém místě drobné voštiny a dvě drobné svislé spárky + mizerné nohy. Po zvednutí nepříjemná, osolená, velká oblina, pak teprve 1.kruh cesty Holka magor a dále touto cestou. Do 1. kruhu nelze dojistit.

  • Hromský masiv – Wardenclyfee VII – klíčovým místem je překonání 1. kruhem zajištěného převisu takovým vhloubením, jde to. Celou cestu lze dobře dojistit.

Pátek

  • Obelisk – Východní stěna VII – krásné, dlouhé stěnové lezení převážně po dobrých kyzech, které lze výborně použít k dojištění mezi kruhy

  • Sluneční věž – Jihovýchodní hrana VII – do 1. kruhu strašidelná cesta = 1. kruh velmi vysoko s omezenou možností dojištení (ufouni s potenciálem pádu na police. Cca 1,5m pod 1. kruhem jsou mizerné 2cm hodinky, přičemž dolez ke kruhu mi nepřišel úplně snadný). Další postup nad 1. kruhem už veselejší, poměrně technické lezení s hromadou hledání ukrytých bočáků, delší odlezy, ale těžší místa jsou u kruhů. Věž je v místě, které je zapovězeno běžným šlapkám, takže je zde příjemné ticho.

Sobota

    • Krakonoš – Poniklecka bába VII – krásný pilíř, který lze dobře dojistit uzlama a ufounama – mě ta cesta hodně bavila (až na to, že 30m za zadkem má člověk vyhlídku plnou lidí)

    • Prachovská jehla – Jižní cesta VIIc – na poměry Prachova až přejištěná cesta. K 1. novému kruhu lze dobře dojistit, 2. kruh nepochopitelné 2m blízko v lehkém terénu, 3. v akceptovatelné vzdálenosti. Zajímavý výlez pod vrcholem = přes bočáky a dlouhé rozporové nohy, cca 3m nad kruhem

    • Velký kapucín – Jižní cesta VII – pod 1. kruhem bydlí divoké včely!!!!! Hromada diagonalnich sokolíků, celou cestu lze výborně dojistit. Nezákeřná cesta, která dělá radost od země až nahoru.