Zájemci najdou zde:
https://www.ho-start.info/wp-content/uploads/2024/01/Vyrocka_HO_START_2024.pptx
Články o proběhlých akcích všeho druhu
Zájemci najdou zde:
https://www.ho-start.info/wp-content/uploads/2024/01/Vyrocka_HO_START_2024.pptx
Bez nějakého velkého psaní jen uvedu, že jsme vyhmátli nejlepší letošní podmínky. Ranní teplota -11C, přes den spalující slunko, bez mraků a příjemných -5-3C po oba víkendové dny.
Stopy předpisově upravené, sněhu habakuk, (stejně jako lidí) ale paprskové stopy jsou dlouhé, takže se to nebyla žádná trága.
Na chalupě u Honzy se nás nakonec sešlo 9 lyžníků, přičemž jsme ještě ve stopě náhodou potkali na opušťáku Filipa s Maruškou a v neděli doběhl z Ovčárny i Honza Ondruš, takže účast lze označit za slušnou.
Jednou větou – byl to neskutečně vydařený víkend.
(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )
Dlouho jsme se na ty Dolomity chystali, ale počasí ve čtvrtek rozhodlo, že se jediným horským střediskem se slušným počasím v 1. prázdninovém týdnu stane Labák a tak jsme se přizpůsobili. Je to místo ikonické. Pro kombinované páry lezců/nelezců je to super oblast – hodnotné lezení na každém kroku + na kola a turistiku je tam toho hromada moc (máme prošlapanou hlavně německou část, kdo by chtěl tipy tak se obraťte).
Mimo jiné jsme byli zvědaví i na to, jak to vypadá po požáru, který se tam vloni rozhořel zrovna když jsme přijeli – pro dokreslení jsem vložil i pár obrázků z té doby.
Závěrem – dopadlo to jak nejlépe mohlo. Někteří hodně viseli, jiní to více kombinovali s turistikou a koly, večery naštěstí nebyly dlouhé a rána tak byla celkem v pohodě. Lidských ani materiálních ztrát tentokrát nebylo.
Děkuji všem za exkluzivní dovolenou.
JB, vlastní rukou v českém jazyce.
(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )
Bylo to megadobré. Bych se s tím nepsal, ale jsem z toho tak nadšený + obrázky vyšly celkem dobře, že to sem prsknu, ať máte co závidět (a že jsme psali o volném místě v autě). Dokonce jsme se ani neuvařili jak jsem se obával + jsme potkali vítkovického Tondu s Míšou, kteří nám vyradili pěkné kousky a společně jsme strávili prima večer.
Doplnění: pro velký úspěch v květnu jsme ještě v červnu vypravili další expedici, tentokrát v pracovních dnech. No a to byla teprve pecka – celou horu jsme měli jenom pro sebe, až jsme ani neuměli vybrat do čeho se pustit dříve. Ještěže existuje únava, jinak bychom si ani neužili podvečerní družbu a doplnění tekutin.
Jinak Vtáčníkové lezení mě pohltilo. Neklouže to, něco přejištěné, něco odvážné (dá se hodně založit vlastní), dlooouhé jedno i vícedélky. Cesty pro práskače i pohodáře, stupnice typicky slovensky tvrdá, štandy precizní, prostředí kouzelné. Dokonce zazněly chvalospěvy jako slovenský Labák, apod. Ty 2,45 hod v autě a 30min. přístupu po horu je bohatě vyváženo množstvím cest (stále vznikají nové), které jsou bezva přípravou na seriózní horské lezení (akorát kamzíci tuna chýbajů, no na oplátku nie sú vylůčené medvedě 🙂 ).
Pravidla hry, našel bratr, zde:
(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )
Zdravím všechny členy a příznivce oddílu.
Jak jistě všichni víte, po nedobrovolné pauze se letos konal další díl lezeckého maratonu (již 5 ročník) a to tentokrát na lezecké stěně v Žilině.
Atmosféra byla od začátku závodu skvělá, všichni byli plni optimismu a pozitivního očekávání. Díky hezkému počasí venku, jsme měli stěnu téměř pro sebe. Dvojice se navzájem povzbuzovaly, radily si která cesta je lehká a do které radši nejít. Bylo super sledovat atmosféru stmelení, kde soutěživost se dostala až na druhou kolej.
Všem dvojicím chci poděkovat za skvělý výkon, myslím, že každý z nás si sáhl až na dno svých sil (já tedy určitě a celou neděli se léčil 😎😎).
Jistě chcete vědět, kdo to vyhrál, i když výherci byli dle mého všichni, přeci jenom jsme měli body a ty nějak dopadly. Snad mi prominete, ale výsledek nenapíšu sem, musíte se k němu proklikat ve fotkách (Jak jinak bych vás donutil projít tolik fotek😁😁).
Za organizátory Tomáš a Petr
Po nejistých až zašmodrchaných letech s covidem znovu na Zamkovského chatu… a bylo to jako vždycky. Batohy pečlivě nabalené s ohledem na všechny možné variace počasí byly vyneseny na chatu. Počasí opravdu rozmarné bylo, ale plánů bylo také mnoho, takže jsme se po skupinách věnovali lezení ledů a mixů, skialpu, turistice a večernímu pospolitému životu. Radost ze setkání veliká, ostatně 20 starťáků a jejich příznivců je dost velká banda.
Milica a Petr
Byla to flash akce – jen a pouze kvůliva dokonalé předpovědi, pozitivní lavinovce a volných postelích na Žiarské chatě vydali jsme se v 9. týdnu na tři dny do hory. Dopadlo to pozitivně. Každá jedna cesta nahoru i dolů hladila duši, tužila tělo a udělala z nás tak pro budoucnost lepší lidi. Nepouštěli jsme se do žádných velkých akcí, každý den našlapali a sklouzali něco přes 1000 výškových metrů a přestože byly podmínky i na náročnější sjezdy z Barance a Smreku, nenechali jsme se zlomit a pojali to spíše turisticky.
Jistou kaňkou na kráse výletu bylo podražení postele ze 17 euro/noc bez snídaně před rokem na letošních 40euro/noc včetně snídaně. Pro úplnost za pivo se chce 2,5 – 3,5euro /0,5l, parkování vyjde 5 euro/noc.
Nebudu v textu opakovat co jsem tady psal před rokem, kdy jsme Žiarskou dolinu prošlapali v podobných podmínkách s bratrem a nechám to na obrázky.
Nehledě na cenu, budou-li podobné podmínky, umím se tam letos vydat klidně ještě jednou.
JB, vlastní rukou v českém jazyce.
(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )
Jelikož mě zase všichni nechali ve štychu, nezbylo mi než podzimní Paklenici a okolí pouze horizontálně prošmatlat. Ale mi to fakt nevadilo, protože v tak neskutečně probarveném ráji dokážu jenom chodit a koukat,…. aniž by se mi potily ruce. Prostě, byl to velmi vydařený (43) týden, kterým jsme si s ženou prodloužili léto i život. Pro inspiraci ostatním sem prsknu nějaké info a obrázky z našich výletů k/do/na:
Aniča Kuk – značenou a částečně lanem zajištěnou kozí stezkou kolem Veliki Čuk jsme vyšplhali na vrchol a vrátili se v mapě značenou ofiko trasou
kaňon Malé Paklenice, přičemž jsme se vrátili úžasnou náhorní plošinou přes Jukiči-Lekine nijve (řeka byla úplně vyschlá, jinak by to byl sekec a možná i mazec)
Bojin kuk – nadpozemská, delší, procházka pohádkovou krajinou, kořeněná lehkou ferratkou, která významně zkrátí cestu na vrchol. Cestou zpět z vrcholu se to vyplatí obejít, protože je to velmi, velmi krajinově významné, krásné a vůbec…
Tulove Grede – za málo peněz hodně muziky – autem člověk přistane 1,5 hod od vrcholu a samotný výstup je už jen za odměnu (stejnou cestou zpět)
JB, vlastní rukou v českém jazyce 🙂
(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )
Tak se to blbě sešlo, že mě pohotovost nepustila do francouzského Ailefroide, ale náhoda tomu chtěla a mě pod svá křídla na týden vzali Machové. Protáhli mě Prachovem + jsme to prokládali kololovýletama (Jizerky + Český ráj) a bylo to dost dobré! Jelikož bych si některé cesty v budoucnu rád zopakoval a ne všechno si budu pamatovat, prsknu sem nějaké obrázky, info o možném dojištění + subjektivní postřehy prostého skalkaře, které jsem u lezených cest nasbíral, což může být inspirací i pro někoho dalšího.
Jak všichni víme, český písek to je koktejl kulatých chytů, dobrodružství a strachu. V mládí mě písky jenom drobně olízly, neumím se tam hodnotně zajistit a v podstatě tam nemám co dělat. Jediné, co mě drželo nad vodou, byla skutečnost, že mi brácha nadělil k půlstoletí kompletní sadu ufounů. A ti mě zachránili. Přestože i s ufounama bylo třeba cesty pečlivě plánovat, tak už bylo snašší přesvědčit hlavu a nastoupit. Jak jsem neměl rád spáry, tak mi nyní každá jedna dělala velkou radost, protože ufouni je milujou. Díky těmto mašinkám jsem si v Prachově za ten týden přivykl až tak, že nad stresem začala pomalu převažovat radost a začal jsem více vnímat tu krásu kolem sebe (to, že pocity z lezení na písku jsou mnohem intenzivnější než na sportovkách se rozumí samo sebou). Prachov, jak ho nazval Mach spíše Prachůvek, jsem znal jen jako šlapka a byl pro mě krásným, ale jen dalším skalním městem v řadě. Po tom týdnu mi vlezl pod kůži a mám ho rád úplně jinak. Už je to kámoš (i když pořád ho vnímám se stejným respektem) 🙂 .
Děkuji Machům za parádní týden. Zázemí dobré, počasí dobré, kolo dobré, povídací večery dobré…, jen to dřevo by příště už mohli mít složené 😊.
JB, vlastní rukou v českém jazyce (kdo najdete nějakou nepřesnost, chybu, tak se ozvěte, opravím).
Pozn.:
Photo by Mach, JB, Kača
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Pondělí
Kočičí Jehla – Východní cesta V – pěkná rozlezová cesta, zákeřnosti nemaje.
Rektorka – Čihulový sokolíky VIIc – 1. kruh je v cca 10m za poměrně těžkým traverzovým krokem (pro mě klíčové místo v cca 8,5m), který bych bez jištění nedělal (šahlo 8m). Samotné sokolíky už mi přišly v pohodě, jištění ve spáře dobrýma ufounama.
Prachovská Jehla – Jihovýchodní cesta VII – dlouhý traverz doprava lehkým terénem až do kouta lze slušně dojistit, ovšem za cenu většího tření. Mezi věžemi rajbasový dolez k 1. kruhu, který už jsem nemohl utáhnout. U kruhu dobrání spolulezce. Stěna nad kruhem (lze dojistit) a překulení doleva za hranu + par temp nahoru už v pohodě.
(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )
Úterý
Mnich – Čtyřkruhová varianta VII (fakt moc pěkná cesta, klíčové spáry lze dobře jistit ufounama).
Čertova věž – Západní cesta VIIb (poměrně dost těžká, oblá procházka od spodu až do 2/3. Hůře odjistitelná k 1.kruhu, pod 2. taky zapeklitost. Široká ukloněná dolezová spára už v pohodě).
Čertova věž – Severní cesta VIIc na druhém. Pěkná, pro nás skalkaře stravitelná stěnovka (dobré voštiny, občas spárky), prakticky nelze dojistit. Pády pod 2.kruhem nekompromisně až na zem (cesta sebevrahů).
Středa + neděle – kolo Jizerky, Český ráj zdola i shora
Čtvrtek – Hromová Rokle (liduprostá oblast)
Hromský masiv – Samá rados ze života VII – příjemná, procházková dobře odjistitelná cesta bez krys
Hromský masiv – Přefiknutej magor VIIIB – na druhém. Mach vylezl Holka magor a bylo to v přímé linii, tak jsem neodolal. V klíčovém místě drobné voštiny a dvě drobné svislé spárky + mizerné nohy. Po zvednutí nepříjemná, osolená, velká oblina, pak teprve 1.kruh cesty Holka magor a dále touto cestou. Do 1. kruhu nelze dojistit.
Hromský masiv – Wardenclyfee VII – klíčovým místem je překonání 1. kruhem zajištěného převisu takovým vhloubením, jde to. Celou cestu lze dobře dojistit.
Pátek
Obelisk – Východní stěna VII – krásné, dlouhé stěnové lezení převážně po dobrých kyzech, které lze výborně použít k dojištění mezi kruhy
Sluneční věž – Jihovýchodní hrana VII – do 1. kruhu strašidelná cesta = 1. kruh velmi vysoko s omezenou možností dojištení (ufouni s potenciálem pádu na police. Cca 1,5m pod 1. kruhem jsou mizerné 2cm hodinky, přičemž dolez ke kruhu mi nepřišel úplně snadný). Další postup nad 1. kruhem už veselejší, poměrně technické lezení s hromadou hledání ukrytých bočáků, delší odlezy, ale těžší místa jsou u kruhů. Věž je v místě, které je zapovězeno běžným šlapkám, takže je zde příjemné ticho.
Sobota
Krakonoš – Poniklecka bába VII – krásný pilíř, který lze dobře dojistit uzlama a ufounama – mě ta cesta hodně bavila (až na to, že 30m za zadkem má člověk vyhlídku plnou lidí)
Prachovská jehla – Jižní cesta VIIc – na poměry Prachova až přejištěná cesta. K 1. novému kruhu lze dobře dojistit, 2. kruh nepochopitelné 2m blízko v lehkém terénu, 3. v akceptovatelné vzdálenosti. Zajímavý výlez pod vrcholem = přes bočáky a dlouhé rozporové nohy, cca 3m nad kruhem
Velký kapucín – Jižní cesta VII – pod 1. kruhem bydlí divoké včely!!!!! Hromada diagonalnich sokolíků, celou cestu lze výborně dojistit. Nezákeřná cesta, která dělá radost od země až nahoru.
Zdarec,
letošní tradiční oddílovou akci na písku máme za sebou. Změnili jsme destinaci a byli jsme poprvé v Lužických horách, ve Sloupu v Čechách. Výběr místa se dost povedl! Ubytováni jsme byli ve dvou chatách (Sloup a Prázdninový dům) jednu jsme zabrali celou a druhou částečně. Ubytování dle mého názoru bylo velmi dobré, krajina a okolí jsou parádní na turistiku, kola a lezení i když materiál je trochu horší (lámavý a měkký zvláště ve Sloupu ala Hruboskalsko). Po přejetí autem do 30 km od ubytování je pěkné lezení na Vajoletkách, Havranu, Obrwegrech. Koupání bylo v pěkném písčitém rybníku kousek za domem na placené (40 Kč dospěly) i neplacené pláži.
Účastníci zájezdu na celý pobyt: Mückovi, Klimánkovi, Mareši, Nováčci, Macháčci, Kamínci, Hlásní, Janci, Mára, Šimon, Michal Kr., Krtek, Ondrušovi, Hermani, Cimprichovi, Vilda, Mardžanka. Čenžáci a Mildorfovi (necelý pobyt). Dohromady čítala celá grupa 31 dospělých, 17 dětí, 5 sudů piva, 1 chlaďák, 16 kol a 1 vozíček za kolo.
Lezecky pobyt letos hodnotit nemůžu, nelezl jsem kvůli přetrvávající rekonvalescenci s natrženým svalem. Počasí víceméně vyšlo, do středy slunečno – teplo až vedro, pak se výrazně ochladilo, místy i pršelo. Na lezení, turistiku a cyklistiku to ovšem nemělo zásadní vliv, každý den vyrážely různě početné skupiny do skal na kolo nebo na vycházky.
Závěrem bych chtěl účastníkům zájezdu poděkovat za milou společnost, bezproblémový pobyt a těm co nejeli, bych návštěvu Lužických hor doporučil.
HORE ZDAR!!!
Pavlos
PS. z pohledu lezeckého se obracejte na Novajdu, Arna, Peťu Mareše, Krtka, Michala, Macha a další..
Zlezena byla prakticky všemi lezoucími ve Sloupu věž Turecká hlava – údolní stěnou za V – pěkná německá klasika z 30. let na místní dominantu.