Archiv autora: Petr Čenžák

TŘETÍ ROČNÍK LEZECKÉHO MARATÓNU 2018

Lezecký maratón HO Start 2018 očami pekárskeho učňa.

Lezecký maraton 2018

Rok sa s rokom zišiel a tak sme spoločne s „Petříkem“ pre vás upiekli ďalší lezecký maratón. „Popravde“, maratón upiekol hlavne Petřík, ja som pred tromi rokmi „namiešal“ recept, podľa ktorého pečieme tento lezecký koláč už tretí rok. Petřík pečie a ja k tomu občas pridám nejakú ingredienciu. Podľa počtu pretekárov sa zdá, že maratón lezcom zachutil. Tak ako to v pečení chodí, aby ste sa ho neprejedli, tak každoročne niečo pridáme, prípadne uberieme, prípadne zmeníme. Tento ročník sme zakázali „pytle“. Ak patríte medzi borcov a neviete čo to je, tak vysvetlím. Sú to nedolezené cesty. Nepatrí sa predsa, aby v súťaži bodoval ten, kto vešia pytle už aj na preglejke – rozumej „překližce“. Nech každý lezie podľa hesla maratónu: „Nie je dôležité vyhrať, ale zvíťaziť sám nad sebou“. Na druhú stranu jediné „pytle“, ktoré sme povolili sú tie na „mádžo“. Nebudem sa rozpisovať, kto túto ingredienciu do lezeckého koláča pridal. Priatelia, sme radi, že ste na 3. ročník lezeckého maratónu prišli. Ďakujeme za každého, kto dokáže lezecké výkony a čísla obtiažností lezeckých ciest premieňať na kamarátstvo, skromnosť, úsmev, podanie ruky. To sú tie hlavné ingrediencie, ktoré sa budeme snažiť pridávať do tohto nášho predvianočného „lezeckého koláča“ s názvom „lezecký maratón“. Za organizátorov sa na vás tešíme opäť o rok.

Zdar a silu.                          Váš  pekársky učeň Karol

Lezecký maraton se stal natolik samozřejmou součástí oddílového života, že nezúčastnit se – nepřicházelo vůbec v úvahu. Pravda, vyskytly se události jako odlet do vzdálené země, pochroumané rameno, bacily, nakopnutý prst, které vyřadily několik lezců ze závodu, ale ostatní se poctivě připravovali, trénovali a někteří se dokonce těšili, jak si krásně celý den zalezou.
Sestavení dvojic se do poslední chvíle měnilo, ladila se taktika, ale také pravidla „nezahálela“ a kdo si je pečlivě nenastudoval, měl problém, ano dokonce žluté karty se rozdávaly, až tak přísní byli organizátoři.
I letos dorazily buchty, které nám napekla Jana a Honza dopravil přímo pod stěnu. Také se objevily nějaké novinky v podobě kuřecí polévky, to zkrátka nemělo chybu… zato domluva se „stěnou“ už tak bezchybná nebyla a navíc do poslední chvíle předělávali cesty.
Opět se k nám připojilo několik dvojic „přespolních“. Všichni se snažili jak mohli a kdo už nemohl, hledal povolený doping, několikáté kafe, pizzu, povalování na pytlích a tak… Tiskové středisko zpracovávalo výsledky, konečné pořadí bylo překvapivé.
Třetí ročník je úspěšně za námi … ať žije ten příští! … ale hlavně ať máme dost dobrých důvodů se znovu sejít.

Milica

Kalol a Milica udělalí pěkné povídání, které už není potřeba doplňovat. Už bych to jen zkazil. Tak ještě pár fotek a výsledková listina.

Petr

 

 

 

 

 

 

„Peklo nebude, ráj se vrací“

Dovolím si vypůjčit název Jakubiskova filmu, ono to všechno do sebe zapadá…
Po dramatickém průjezdu Slovenskem, kdy to vypadalo, že ve čtvrtek odpoledne se polovina Česka přelila na slovenské silnice a že asi nikdy nedojedeme, kam potřebujeme, se v dálce najednou ze tmy vyloupl osvětlený Spišský hrad a nad ním zavěšený měsíc, vyleštěný do vysokého lesku … všechny nás to nějak rozjařilo.

Ráno je nádherně, výhled na hrad vpravo, na skály vlevo, mezi tím koníci, oslíci, ovce, děti…
a protože je pátek, jsme ve skalách, Kamenném ráji, téměř sami. Okukujeme ty travertinové struktury a vylezeme kde co. Obzvlášť pětky jsou zapeklité, asi místní zvyk a označení „standardní“ se rychle vžilo. Pravda, pro někoho byly cesty málo těžké, málo dlouhé, málo nevím co … no ale pití večer snad bylo dost, na to si nestěžoval nikdo.

Sobotní ráno naopak přívětivé nebylo, zataženo, vítr, chladno, ale zase to některé přinutilo k návštěvě hradu, to se každý den nevidí. Jiní se vypravili do Pekla, kde byla zima ještě větší a cesty tak těžké, že jsme se rádi vraceli do Ráje.
Neděle opět slunečná, tak rychle ještě do skal přelézt několik cest a pak rychle, rychle domů, zařadit se do nekonečných šňůr automobilů na silnicích.

Malá skupinka to nechtěla jen tak vzdát a zůstala. Počasí jako na houpačce, takže v pondělí opět zamračeno, ale tentokrát bez větru a deště. Tož ještě ta Turniska, nějakých 30 kilometrů od Dreveníku, za Kojšovem – no a tady konečně Jakubisko, slavný rodák z Kojšova, prý není člověka na Slovensku, který by to nevěděl. Nevím, jestli byl slavný režisér okouzlen nedalekými skalami, ale nám se tam líbilo moc. Věže 30, 40 metrů vysoké, složení spíš slepenec, ale více vápenitý. Tak jsme si „chrochtali“ a lezli – hlavně náš nový kolega Lukáš se od skály nemohl odtrhnout a byl by tam nejraději zůstal.

Malých i větších dramat se odehrálo dost – jako že například předseda uvízl na toaletě a hodinu trvalo, než byl vyproštěn, což zastínilo tradiční pijácké banality. Fotek napráskáno taky dost, ale ten výhled do spišské krajiny, ten nám bude chybět!

Milica

Pár fotek z akce:

Dreveník – skály

Spišský hrad v noci

Děti a zvířátka

Předseda

Kdo nepozná, tak to je Pavlos

Krásy večerního slunce

Zázemí pro vaření

Pramen Sivá brada a Kaplnka Svätého Kríža.

Pramen Sivá brada

Poutní kostel na Marianské hoře – foceno z Levoče

Poutní kostel z blízka.

Levoča z Mariánké hory

Levoča trochu blíže

Spišské Podhradie od “Pekla”

Kalpnky od Pekla

Nad Peklem

V Pekle

Nedělní chladnější ráno

Na Americe

Předseda se dobelhal i pod Ameriku

Miss roztrhané tričko

K Turniskům

Lezení na Turniskách

Kostel v obci Žehra (památka UNESCO)

Když náhrobek, tak náhrobek…

 

Ještě bych měl rozdělit body. Akce se účastnilo 46 lidiček a z toho 14 dětí a 23 platících členů oddílu.
I když někteří by si zasloužili i mínusové body, přece jsem se jen zaměřil na výkony.

Nejvíce překvapil Lukáš, a zůstal taky i nejdéle až do úterý, proto má nejvíce bodů. Pak je skupinka těch výkonných lezců a pak postupně méně a méně, tak jak jsem to cítil. Doufám, že jsem nikoho moc nepoškodil, ale rozdíly v bodech nejsou moc velké.

Lukáš Richter                                                  9 bodů
Petr Mareš                                                       8 bodů
Lukáš Klimánek                                               8 bodů
Petr Nováček                                                   8 bodů
Jiří Běnek                                                         8 bodů
Hana Nováčková                                              7 bodů
Lucie Műcková                                                 7 bodů
Pavel Műck                                                       7 bodů
Adam Herman                                                  7 bodů
Jan Vahalík                                                       7 bodů
Michal Kratochvíl                                              7 bodů
Ivana Hollmannová                                           6 bodů
Petra Zámostná                                                6 bodů
Ingrid Ondrušová                                              6 bodů
Kateřina Macháčková                                       6 bodů
Josef Kretek                                                     6 bodů
Milica Čenžáková                                             6 bodů
Petr Čenžák                                                      6 bodů
Jana Vahalíková                                               5 bodů
Petr Siročák                                                      5 bodů
Marek Stecker                                                   5 bodů
Petr Macháček              2 body (1 bod za výstup pod Ameriku)
Eva Urbaníková             1 bod (za účast)

Petr

 

 

Podzimní lezení: Drevenik a Turniska

Podzimní lezení: Drevenik a Turniska
východní Slovensko

od 27. 09. 2017 do 30. 09. 2017 (nebo až do úterý)

Organizátor akce Petr Čenžák

Dlouho jsme přemýšleli, kde udělat podzimní lezení v nové neotřelé lokalitě, až jsme na jaře navštívili Drevenik u Spišského hradu.
Tuto lokalitu nám doporučoval majitel penziónu Mariánka, kde jsme byli na zimních ledech ve Slovenském ráji.
Tak jsme se v květnu vydali na cestu. Musím říci, že lokalita nás uchvátila. Je to zase něco nového. Vápenec ve formě travertinu se jen tak někde nevidí.
Dalším plusem lokality je možnost ubytování hned pod skalami v penzionu v pokojíčcích i ve stanech na zahradě s výhledem přímo na skály.
Při „průzkumu“ lezením jsme ještě získali informace od místních lezců o lokalitě Turniska za vesnici Kojšov, která není příliš daleko.
Tato oblast by se dala přirovnat k Sulovu, Kojšov je rodná víska režiséra Juraja Jakubiska a podle místních se tam točil i film Perinbaba. Všichni jsou na něj hrdí.

Termín akce:
od 27. 09. 2017 – čtvrtek po práci (nebo od čtvrtku ráno 28. 9. 2017)
do neděle 30.9. 2017 nebo + nějaká dovolená s prodloužením pobytu na více dnů
(je snad možno se domluvit i na místě podle počasí a lezecký potenciál je tu opravdu velký)

Místo pobytu a ubytování:

Penzión Dreveník
Hodkovce 21
053 61 Spišské Vlachy

Penzión Drevenik je s kapacitou 18 lůžek + cca 3 přistýlky a zahrada pro stanování
(podle majitele se tu vejde až 60 lidí)

Cena ubytování:
Cena ubytování je domluvena na 10 euro na osobu v pokoji a 3 eura na osobu ve stanu (levnější než v kempu).

V penziónu jsou na horolezce zvyklí. Pořádají se zde různé lezecké pobyty a kurzy.

Kdo by jel, tak pošlete pokud možno závaznější přihlášky co nejdříve, ať můžeme nahlásit počet osob v penziónu a kdo jen uvažuje, tak se ozvěte taky.

Lezení:
Drevenik: vápenec ve formě travertinu – soustava věží a stěn výšky až 25 metrů
Pro ty, co by měli málo a zůstali dlouho, tak ještě:
Turniska (35 km – 45 min.): vysoké slepencové věže až na dvě délky
Oriantačního průvodce pošlu a fotky z obou oblastí jsou na „ULOŽ TO“ pod odkazem:
https://uloz.to/!MIYjukeIdSXM/foto-drevenik-turniska-levoca-zip
Názvy cest a obtížnosti jsou napsány na skále a orientace je přehledná.

Kultura a vyžití pro děti i dospělé:
Lezecká oblast je přímo vedle Spišského hradu dosažitelného i pěšky. Je to asi jeden z největších hradů v Evropě.
Kousek je to do historické a krásné Levoče (kostely, cukrárny, restaurace, historické stavby, hradby apod.).
Případně se dá dojet do Slovenského ráje a po dálnici je to chvilka.
V Hodkovcích je i bývalý zámek s možností prohlídky (ale je tu domov důchodců).

Doprava:
Individuální auty, vzdálenost cca 285km z centra Ostravy. Navigace tvrdí 3:30 hod.
Po dálnici přes Poprad a pak zabočit u Spišského hradu do Hodkovic. Penzión je první chalupa vesnice.

TYPY POKOJŮ A APARTMÁNŮ:

2 x Rodinný apartmán s koupelnou: 1 jednolůžková postel a 1 rozkládací pohovka a 1 velká manželská postel
Vlastní koupelna
Velikost pokoje 30 m²

Jednolůžkový pokoj Standard: 1 jednolůžková postel
Velikost pokoje 6 m²

Čtyřlůžkový pokoj: 4 jednolůžkové postele
Velikost pokoje 20 m²

Levný dvoulůžkový pokoj s manželskou postelí nebo oddělenými postelemi: 2 jednolůžkové postele
Velikost pokoje 16 m²

Dvoulůžkový pokoj s oddělenými postelemi a výhledem do zahrady: 2 jednolůžkové postele
Velikost pokoje 12 m²

Akce DREVENÍK_2018

Drevení_cesty

Drevenik_ochrabna přírody

Lezecký areál Dreveník

mapa č. 1

mapa č. 2

mapa č. 3

mapa č. 4

LEDY v Tatrách aneb léčba pohybem

Po dvou ročnících ve Slovenském ráji jsme usoudili, že je třeba udělat změnu a proto došlo opět na Tatry a Zamku. Že to byl dobrý nápad se ukázalo už brzy po ohlášení akce – počet míst se podezřele rychle zaplnil, včetně míst na půdě. Ale víme, jak to chodí, s blížícím se odjezdem začali někteří odpadat. Tradičně bolavá kolena a chřipková epidemie, která se nevyhnula ani oddílovému Tahounovi a jak se dalo čekat, nějaké bacily zbyly i na mě. Bylo to napínavé, ještě v den odjezdu nebylo jasné, jestli odjedeme…no co, nejdůležitější je vydrápat se do chaty, paraleny se dají polykat i tam, pak se uvidí…

Druhá krize se dostavila hned při výjezdu z Ostravy, protože začalo hustě sněžit. Vyvinula se z toho docela slušná kalamita. Do Smokovce jsme dojeli s velkým zpožděním a než jsme se doplazili na chatu-byla půlnoc. Ale všichni na nás byli hodní, dokonce polívečku jsme dostali.

Ve čtvrtek bylo zataženo, ale poměrně teplo a bezvětří, takže rychle, rychle na ledy. Zvolili jsme Uhelné prázdniny (v průvodci označeno jako Malé uhlí). Krásně položený led, dlouhý skoro 50 metrů. Některým to bylo málo a běželi ještě k ledům v Zákrutě.

V pátek bylo počasí přibližně stejné. Pokračovalo se na ledech v Zákrutě (letos dobře „natečené“). Úderná skupina v čele s Honzou Vahošem pokračovala na ledech V zahrádkách. Večer už byla chata narvaná k prasknutí, přijel lavinový kurz v čele s kamarádem Žofinem..

Sobota navíc přilákala do hor turisty, nezbylo než se zařadit do průvodu na Téryho chatu a na palačinky. Večer to v chatě hučelo jak ve včelínu, nálada výborná, Šárka hrála na kytaru, snažili jsme se o zpěv, prokládali ho pivem a horcem.

Světe div se, v neděli parádní počasí, všichni se podle času vydali na procházky obdivovat zasněžené Tatry. A dobře jsme udělali, protože jak jsme se dověděli, vlivem pěkného počasí a slunka, se přes Cyklistický a Lomnický led a přes Uhelné prázdniny převalily laviny sněhu.

Léčba pohybem přinesla pozitivní výsledky, tatranský vzduch taky léčil, všichni jsme sestupovali zdraví jak řípy. Ovšem až na Markovo koleno, tomu ten pohyb zas tak moc nepomohl. Tak rychle domů, domů … máme tady smogovou situaci.

Suma sumárum akce měla opět 5P – a můžete hádat kdo

Milica

Trochu bodování:

Pár fotek z akce:

Uhelné prázdniny, neboli Malé uhlí

“ledoborec” Honza

Marek. To bylo mávání…

Katka v akci

Hedvika

Milica

Kdo pozná aktéra?

Jeden z večerů.

Led v zákrutě.

Krmení šelmy.

Směr Téryho chata

Ve velkém hangu

Pohled směr Priečné sedlo

Malý Ľadový

Lomničák

Hurá, skoro nahoře…

“Pořádek” v matroši.

Naši skialpinisté asi v Priečném sedle.

Sjezd do Velké studené doliny.

Závěrečný večírek.

Honza “osvícený”, neboli osvícený Honza.

Trocha hudby.

Nedělní ráno.

Děvčata se Slávkovským.

Směr Skalnaté pleso.

Domů.

Ledové sochy.

Ledy, skialpy a VHS na Zamkovského chatě 2018

http://www.zamka.sk
07.02.2017 – 11.02.2018

Dva roky jsme byli ve Slovenském ráji. Chtělo by to zase malou změnu. Podařilo se mi zamluvit místa na Zamkovkého chatě ve Vysokých Tatrách. Již teď jsem viděl nějaké fotky a „Veverkáč“ je už skoro natečený.

Pobyt od středy večera (noci) do neděle (dva dny volna; poslední lanovka ze Smokovce jede podle jízdního řádu v 16:30 hodin = takže nahoru asi pěšky). Parkoviště jsou už bohužel placená = cca kolem 5,60 euro.

Program:
– převážně lezení ledů = Trenažér (Zákruta), Cyklistický, Lomnický, Veverkáč, Bibin, Grossův, Zahrádky, aj.:
http://www.jamesak.sk/jclshow.asp?Id=237
http://www.zamka.sk/zima/

– skialpy a VHT = Malá studená dolina (Téryho chata, Baranie sedlo, Baranie Rohy, Sedielko, Malý Ľadový, Lomnické sedlo nebo i Lomničák aj.), Velká studená dolina (Zbojnická chata), Slavkovská vyhliadka nebo až na Slávkovský štít, Skalnaté pleso (Skalnatá chata a Reštaurácia Skalnaté Pleso, Huncovský štít, možno aj na Svišťovku) a případně procházka do Velické doliny (Sliezsky dom)

– chatová turistika = Bilíkova chata, Reinerova chata, Téryho chata, Zbojnická chata, Skalnatá chata a Reštaurácia Skalnaté Pleso (dříve Encián), Sliezsky dom

Přihlášky nejlépe emailem. Čím dříve tím lépe. Kapacita je omezena:
14 míst v pokojích a 4 místa na “povale”.

Výhodné ceny pro nás:

Ubytovanie
noclah 13 € (to je cena s „lázeňským“ poplatkom aj s povlečenim)
na “povale” 13 € (postel s povlečením , ale po žebříku)

Strava
polopenzia 15 € a caj gratis aj do termosiek (vařit se na chatě nesmí, jen venku)

zľavana na konzumacu 10% zlava

Přihlášky: e-mail: pcenzak@ohlzs.cz
mobil: 606743261

Petr Čenžák

PŘIHLÁŠENÍ:

UBYTOVÁNÍ POKOJE ( 4 + 4 + 2 + 2 + 2 = 14 míst ):

 ČTYŘLŮŽKOVÝ

  1. Petr Čenžák – auto
  2. Milica Čenžáková
  3. Petr Hollmann – asi vlak
  4. Katka Hollmannová

 DVOULŮŽKOVÝ

  1. Šárka Poláková
  2. Hedvika

DVOULŮŽKOVÝ

  1. Petr Novák
  2. Roman Raška

 DVOULŮŽKOVÝ

  1. Petr Ďásek
  2. Jana Ďásková

Sára Ďásková – s maminkou

 ČTYŘLŮŽKOVÝ

  1. Honza Vahalík – auto
  2. Josef Kretek
  3. Jena Vahalíková
  4. Marek Stecker

UBYTOVÁNÍ „NA POVALE“ = 4 místa:

  1. Libor Koubek – s Petrem Novákem
  2. David Fiala
  3. Petr Kapustka
  4. Zuzka Vičárová

PŘÍPADNÍ NÁHRADNÍCI:

Jirka Běnek
Monika Bolcková
Roman Latečka

 

Jihozápadní Slovensko II.

Nejasná zpráva o oddílové akci Jihozápadní Slovensko II.

(27. 9. – 1. 10. 2017)

„Nejasná“ proto, že se nějak nemůžeme dopočítat, kolik nás vlastně bylo – členové oddílu, nečlenové, ale spřátelení, rodinní příslušníci… jen děti a psi byli jasní. Počet se totiž neustále měnil podle toho, jak jsme se postupně sjížděli. V pátek večer stav kulminoval asi na počtu 40 a současně už někteří začali odjíždět…

Nu, naše poslání bylo ovšem v něčem jiném. Počasí jako na objednávku (nevím, jak to ten Petr Č. zařídil, když od začátku září bylo vytrvale škaredě) a před námi lezení, lezení a zase lezení. Oblastí bylo dost – Blázon, Kršlenica, Pes Filipes, Pajštún, Medené Hámre. Každý si mohl najít, co se mu líbilo a po všech stránkách vyhovovalo. Takže není divu, že se toho vylezlo hodně. Také padly nějaké rekordy, dařilo se Michalovi Z. (dvě 7+ a 8-, Lukáš-Arno přidal „osmu“ a Petr N. se dokonce v „osmičce“ rozlézal… no a jestli jsem někoho nezmínila, tak to budu mít do konce života na talíři).

Zúčastnili se i „nováčci“, kteří se nám o prázdninách „urodili“, Monča+Romča a Pepa A. Kdo nepřijel zrovna sbírat rekordy, akumuloval energii ze slunka, protože zima se blíží. Ale jedno je jasné už teď, mnozí jsme tu nebyli naposledy.

M.Č.

Sorry za opožděný zápis, důchodci mají dost času.

Medené Hamre
Medené Hamre

Lezecký maratón 2017 – druhý ročník

Kdo se zúčastnil loňské akce, věděl, co bude obnášet ta letošní. S lehkým mrazením v zádech si někteří říkali, když to šlo loni, mohlo by se to podařit i letos. Našli se ovšem i tací, kteří si libovali, že si pořádně zalezou a stráví na stěně celý den. Organizátoři „pilovali“ a nenápadně zpřísňovali pravidla.

Počasí nám „přálo“, byl krásný podzimní den, takže každý, kdo měl trochu rozumu, vyrazil do přírody, do haly přišlo nesrovnatelně méně lezců než loni a my závodící jsme se nemuseli „prát“ o cesty. Při registraci se doladily dvojice a pak už vzhůru do díla, každý podle své taktiky. Lezení střídaly chvilky oddechu s šálky kávy a jinými povzbuzovadly, později přišly na řadu dávky magnezia proti křečím a všemožné masti na unavené končetiny. Také se objevil povolený dopink v podobě buchet, se kterými přišli Vahoši, předseda s obří lahví piva a Saša s milým úsměvem – všechno se přece počítá…

Čas ubíhal, naše pohyby se stávaly vláčnější a vláčnější až robotičtější. Dvojice postupně dokončovaly maratón cest, tiskové středisko sčítalo a sčítalo, až se podařilo „vyplivnout“ úžasnou tabulku s výsledky. Ceny byly hodnotné a vtipné (hrníčky s logem oddílu a soutěže pro vítěznou dvojici), i šampus byl a spousta dobré nálady. Kdo nevěří, ať tam běží …. nebo spíš ať přijde příští rok.

M. Č.

    

Lezecký maratón

Lezecký maratón – II. ročník

s podnázvem: “Nie je dôležité vyhrať, ale zvíťaziť sám nad sebou”

V loňském roce proběhl již první ročník lezeckého maratónu se sedmi družstvy.
Vítězi loňského klání se stali Bedřich a Radka s 26 188 body.

Myslím, že se akce podařila, proto vyhlašujeme druhý ročník “Lezeckého maratónu”.

Akce se uskuteční o volném víkendu:
dne 4.11 (sobota) od 8:00 hodin do 22:00 hodin

–    prezentace účastníků průběžně u organizátorů do data konání, aby bylo možno připravit tabulky pro účastníky = jméno + příjmení + věk
–    kdo to nestihne, tak dostane tabulku na místě bez jména

Pravidla a hodnocení (bodování):
Běžecký maratón má 42 km “Lezecký maratón” má 42 cest lezených dvojici lezců. Znamená to, že každý lezec by měl přelézt 21 cest.

Výběr, pořadí, obtížnost cest je čistě v kompetenci lezců a je součástí strategie a taktiky účastníků.

Lezec muže lézt vybranou cestu jen jednou.

Povinná výbava dvojice: něco na psaní, lano, sedáky, jistítka, lezečky, 9 expresek, oblečení na lezení (případně svačinka na celý den a zázračný prášek – Mg)
Za každou vylezenou cestu si člen dvojice započítává počet bodů dle obtížnosti cesty a obtížnosti profilu ve, kterém je cesta postavena.
(Profilem cesty je myšlena délka cesty a převislost profilu, ve kterém je cesta postavena = stěna je rozdělena do několika sektorů a každý sektor má svůj koeficient.)
Za prohřešky (odsednutí, pády, lezení top rope) jsou odečteny body, neboli udělena penalizace.

Z důvodu lezení na prvním je povoleno si stahovat lana v cestách TOP ROPE a cvakat si vlastní expresky. Následně uvést do původního stavu.

Započítává se pouze 21 cest na každého lezce = dohromady 42 cest.

Není podmínkou, aby každý lezec lezl stejné cesty, ale může si vybrat cesty dle svých schopností.

Pokud se dvojici nepodaří vlézt požadovaný počet cest, jsou penalizováni.

Aby nemusely být vytvářeny kategorie jako muži a ženy, sportovci a důchodci, a aby měli všichni motivaci je toto řešeno koeficienty.

Podrobná pravidla jsou v příloze včetně tabulek a budou zaslány i emailem.

Vzhledem ke složitějšímu výpočtu budou výsledky zpracovány počítačově dle předaných tabulek. 

Každá dvojice dostane tabulku na místě a v tabulce stačí vyplnit vylezené cesty a případné pády nebo lezení TR 

Ať můžeme soutěž lépe připravit, tak se dvojice hlaste na emailu: pcenzak@volny.cz
(nenahlášení není podmínkou pro účast, můžete se rozhodnout i v sobotu ráno)

 Na MARATON zvou Karol Korhelík a Petr Čenžák (mobil: 606743261)